Blikajúce svetlá

Parta severských mafiánů se vydává zcela na novou cestu života. Donedávna kradli, podváděli, zabíjeli, ale nyní se rozhlížejí a konečně pochopili, že chtějí žít normálním život. Bylo dost špíny a podvodů. I když jsou nelítostní, lidskost se jim opět vrátí do žil. Film odkrývá i minulost a důvody, jak se dostali na cestu zločinu. Každý z nich si nese nepříjemné zážitky z doby, kdy ještě byli dětmi. Drsný severský humor i zamyšlení. Všechny postavičky jsou skvěle zahrané a nikdo z nich nezapadá do šablony "normální". Bavil jsem se přímo seversky! (25.11.2012)

„Otevřeš hospodu v lese a myslíš, že se hosté pohrnou...“  Jsem mile zaskočen a překvapen! Nečekal jsem, že by mi mohla Blikající světla takhle sednout a bavit. Od pana režiséra jsem už dříve viděl O kuřatech a lidech (2015), což mě celkem upoutalo námětem, ale totálně nesedlo zpracováním, nímž se jakoby Jensen pokoušel točit absurdní komedii v pomalém artovém kabátu a vůbec to na mě nefungovalo. Ale Jensenův režijní debut, ač taky s hojně svérázným stylem, je naštěstí úplně jiný! Čtveřici mužů se úspěšně podaří vyloupit trezor s bohatým balíkem peněz, splnili si tak jeden velký cíl, aniž by je zákon doběhl – jenomže co dál? Zvláště když jejich další sen brzy poté několikanásobně ztroskotal? Díky spoustě absurdního a černého humoru, kterým jsou naplněny veškeré situace, do níž se partička mužů dostane, to navíc vůbec nepůsobí depresivně, jak by se mohlo zdát. Pan rada Vacátko měl asi pravdu, když říkal, že pokud se něco krvavého semele, buď jsou v tom prachy anebo ženská. :o) Přesto když se jedna sympatická ženština v půlce objevila, spestřila to alespoň na chvíli krásně. Celému filmu skvěle kraloval Søren Pilmark, který už jen v pohledu ukrýval silné charisma a od počátku mě svým osobitým herectvím se smyslem pro drsnou ironii chytl. S jeho třema kumpány v čele s mladým žráčem jsem už to tak jednoznačné neměl, ale musím uznat, že směrem k vtipu se též činili a přidat bych mohl i povedené vedlejší postavy myslivce a doktora. „Přes nehygienické nádobí a rozvařené, nevalně oloupané brambory, jim dávám čtyři hvězdičky.“ A nebýt kruté scény s krávou a pár slabších míst, šel bych klidně ještě výš. [85%] (12.10.2022)

Zdráhal bych se film označit za komedii, humorných scén tu zase tolik není (ačkoli rázné ukončení akce vyfukování vajec mě pobavilo hodně). Film je vyprávěn v poklidném tempu, občas trochu zarazí docela drsnější scény. Asi nejzajímavější a nejpůsobivější byly nakonec vzpomínky na dětská léta hlavních hrdinů. (04.08.2003)

+4* po čase jsem se vrátil k tomuto Jansenově celovečerní režijní prvotině, kterou jsem tehdy z jeho filmů viděl poprvé. Setkáme se tu s jeho typickým absurdním humorem i sehranou partičkou herců. Drsným a surovým chováním nešetří, ale není tak bezúčelné a za vším je podvědomá snaha ochránit "rodinu", a proto mu svým zvláštním způsobem nechybí srdce. Nakonec se z toho vyklube příjemný film, které se už moc netočí. Kombinace akce, citu a humoru drží film v rovnováze a uzavírá vše v dokonalý celek. Z původních 5 hvězdiček trochu uberu, hlavně kvůli zdlouhavému rozjezdu, abych vyzdvihnul Adamova jablka, která považuji zatím za vrchol jeho tvorby. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.11.2011)

Když se čtyřce přátel ocitne v rukou kufr plný peněz, kašlou na nekompromisní mafiány a vydávají se do Barcelony. Protože to tak vyšlo. A navíc kromě jednoho z nich (kdy jeho natvrdlá přítelkyně v závěru prostě hubu nezavře) je tady nic nedrží. Jenže plány jsou jedna věc a hořící auto i postřelený kamarád druhá. Zůstanou tak uprostřed lesů ve staré ruině, která kdysi bývala restaurací. A budou mít čas nad lecčím přemýšlet. Pomůže jim hravý scénář, který uhnětal čtveřici chlapíků, kteří balancují na pomezí surových sociopatů a obyčejných kluků, kteří prostě v životě (a v dětství, do kterého se vypointovaně vrátíme) zatím neměli moc štěstí. Jejich kroky divák začne tak nějak chápat a užívat si další minuty. Ostatně Anderse Thomase Jensena známe jako tvůrce jízlivých fláků, ve kterých se opakovaně setkává s (jeho i mými) oblíbenci Mikkelsenem a Kaasem – a rovněž scénáristu tíživých dramat režisérky Susanne Bier. I tentokrát se pohybuje v cynické rovině a s opravdu černým humorem. Přesto za mě lehce slabší „Dánové“. (30.03.2021)