Súmrak dňa

I když se emocím Hopkinsův hlavní představitel snaží bránit všemi prostředky - jeho největším "prohřeškem" je tak stručné zaklení při rozbití lahve s vínem - je film nesmírně citlivý, britsky ponurý, ale ne depresivní, a nanejvýš pohlcující. Herecky i režijně prakticky bezchybné, z hlediska narativního mi chybělo nějaké vyvrcholení, silná scéna, která by se nesmazatelně zapsala do paměti. I přesto však zážitek. (15.11.2013)

Poníženě děkuji zdejším, citově nepoměrně lépe vybaveným, erudovaným uživatelům, kteří mi ve svých komentářích chápavě vysvětlili, v čem tkví genialita této aristokratické nudy. Jako nevzdělaný filmový fanda naštěstí mohu projevit vlastní názor a ten zmateně hlásí, že na tomto snímku nic mimořádného neshledal. Rovněž se, se studem v očích, přiznávám k tomu, že jsem ty dvě hodiny, v rozporu se základními pravidly etikety, demonstrativně prozíval. (12.12.2011)

Chvilku jsem si zvykal na pomalejší tempo vyprávění, abych se posléze do příběhu totálně ponořil a to především díky výborně zachycené atmosféře, EXCELENTNÍMU Anthony Hopkinsovi ( tady se již stírá hranice mezi hraním a skutečností), člověku se nechce věřit, že Anthony " pouze hraje roli " . Jeho mistrné herectví člověku bere dech. Důstojnou hereckou patnerkou mu je zde vynikající Emma Thompson, to vše za citlivé režie Jamese Ivoryho. V závěru jsem nechtěl uvěřit, že těch 134 minut uběhlo tak rychle. Hodně silné 4*! (07.08.2009)

Panské sídlo a jeho chod vnímaný očima prvního sluhy v historických třicátých letech minulého století i poté. Tuto osu doplňuje druhá. Je jí historie nenaplňovaného, ale přesto zřejmého vzájemného hlubokého vztahu muže v livreji a ženy v zástěře. Lidí služebných a deformovaných tuhou konzervativní konvencí, ale přesto charakterově a osobnostně pevných, stálých, nahmatatelných. V překotném chodu všedních úkonů, v soukolí úsluh, praní, mytí nádobí, cídění nábytku, v larvě nikdy nedoceněných a deformovaných lidských altereg svých chlebodárců plyne život rychleji než voda v Temži nebo Severnu. To, co by v normálním světě trvalo hodiny a dny, v tomto paralelním služebném bytí probíhá měsíce a léta. V závěru filmu pod tuhou škraboškou konvence postřehneme to podstatné: dva zmařené, nenaplněné lidské životy. Nemusíme vždy vadnout, bohatě stačí, jsme-li odtrženi od svých kořenů. Hopkins i Thompsonová v tomto mimořádném šerosvitném díle své nejednoznačné postavy podali se skutečnou uměleckou noblesou a povýšili je - a s nimi i film - na uměleckou událost minimálně roku. Chtělo by se věřit, že nejen roku. (10.02.2008)

Soumrak přichází pomalu a nepozorovaně, aby se pak ujal vlády s mocí absolutistického tyrana. Soumrak přichází do starobylého sídla, aby rozmetal všechny dosud bezpečně působící hodnoty. A soumrak se vkradl do duše těm, kdo celý život zapírali vlastní city. Kdyby se mě někdo ptal na děj a zápletku, shrnula bych je ve dvou větách nebo ani nedokázala odpovědět. Stejně tak nedokážu odpovědět na to, proč mi Soumrak dne vzal slova z úst. Ale stalo se. Soumrak přijde, ať chcete nebo ne, a vysvětlování je k ničemu. (22.07.2007)