Strnadovi

Možno najatypickejší Třeštíkovej film. To preto, že tu máme tentokrát intelektuálov a nie socky. Vývoj ich vzťahu je ale značne prekvapivý. Oni totiž až tak takí typickí intelektuáli nie sú, namiesto filozofovania s fajkou v ústach a vínkom v ruke makajú od nevidím do nevidím a svoj plán mať čo najviac detí im vychádza dokonale. Osobne ale u mňa film vyvolával depresie z toho, ako môže niekto žiť v takom extrémnom strese a ešte si to dokáže stále viac a viac komplikovať. Niektoré zásadné momenty sú len letmo zmienené, ak by sme trebárs navštívili dôležitú postavu príbehu na psychiatrii, alebo súd, dielo by tým získalo dôležité body navyše. 70% (09.12.2022)

Upřímně řečeno mi přijde, že etudy nabízejí zajímavější příběhy než Strnadovi. Druhá půlka, ta z poslední etapy natáčení, pak je už hodně velká marnost, kdy je sice přístup do soukromí největší, ale smysl a důvod to sledovat jako by se nějak vytratily. Poslední dobou přicházím Třeštíkové na chuť, ale tohle je prostě chabý materiál. Tři jen s odřeným ušima. (27.12.2017)

Dokument o vybraném manželském páru a jejich útržky napříč životem v manželství,. Jedná se vlastně o rozšířenou epizodu Manželských etud, které Třeštíková natočila během své kariéry. Musí se nechat, že právě ta rozšířená část do současnosti je ta nejzajímavější, neboť prvních 25 let jsou neříkající slepence, ve kterých se nic moc neděje a jsou dosti fádní. Já osobně jsem měl po celou dobu problém právě s manželským párem, neboť to byl přesně typ lidí, kteří jsou mi velmi nesympatičtí a svým jednáním otravní. Nebudu to nijak rozvíjet dále, ať si každý udělá svůj obrázek, ale v mnoha situacích, celkovým fungováním dvojice, se vlastně odvíjel jejich život, blízkých lidí v tom negativním světle. Možná i proto nikdy nenastala v dokumentu fáze, že bych prožíval jejich strasti nebo emočně soucítil s rodinou. Záleží na člověku, buď se někomu vryje příběh manželů pod kůži nebo jej nechá naprosto chladným jako mě. Jedno vím jistě, rozhodně se Strnadovi nemůžou rovnat nejlepším počinům Třeštíkové......6/10 (27.01.2017)

Je to trochu podobný jako v případě Marcely - pro toho, kdo viděl oba (teď už teda všechny tři) díly etud, pro toho to nic moc dalšího průlomovýho nepřinese. Nemyslim si ale, že proto by snad bylo zbytečný Strnadovy dělat - zrovna příběh Strnadovejch je natolik nosnej (kterej ale nakonec z Etud neni, žejo), že podle mě stojí zato dát mu z více dílčích celků formát jednoho filmu; ten totiž může bejt zajímavější nebo přístupnější zas pro někoho ještě dalšího. Osudy dalších aktérů Etud nejsou samozřejmě zajímavý o nic míň, výhodou a přidanou hodnotou právě Strnadovejch je ale nějakej ten progres - myšleno směrem dopředu, konstruktivní vývoj jejich už tak fungujícího(!) vztahu i celý rodiny, a že přes různý peripetie (ať už s dětma nebo v manželství) to je nakonec příběh s dobrym koncem. To je totiž (obecně, nejenom dneska) doslova vzácnej jev! A právě už jenom kvůli tomu, že spolu zvládli těch 35 let vydržet a že vychovali 5 fungujících dětí (zdá se), už jenom kvůli tomu stojí zato udržovat tu jejich výpověď v povědomí, protože jsem přesvědčenej, že může dát naději nebo bejt inspirací pro tisíce dalších lidí. Že nějak to nakonec přece jen jít může. Líbí se mi na tom i to, že oni fakt žádný filmoví hrdinové nejsou - naopak ve spoustě věcí mi dost vaděj nebo s nima nesouhlasim; oni nakonec vlastně ani nejsou moc charismatický, a stejně to všechno člověku nevadí - naopak, o to autentičtější to pro mě celý je. A přestože v rámci Etud to nakonec je asi nejnadějnější pár, tak ani jemu se nevyhnuly těžký partnerský problémy, který i tady odnesly zase ty děti. A to ani nešlo o žádnej rozvod. I tak to ale stačilo k tomu, aby se (pozor, trolej) odvolala jedna svatba, dalšímu synovi to rozbilo vztah, a to nepočítám ty deziluze a nenávratný škody, který se ani nemusej dát popsat... Takže tolik asi k tomu, jak maj lidi často pocit, "že teď už se přece rozvést můžou, když už maj ty děti dospělý" - nemůžou. Aby to nenasekalo škody a jizvy všude kolem, tak nemůžou - nikdy. Ale i s těma jizvama to je život, a život jde dál - a přesně toho jsou Strnadovi taky důkazem. // syn Martin: Já si chci ten život užít, je jen jeden. Táta si možná bude užívat, až bude starší, ale teď si neužívá. To já nechci. (08.02.2018)

Nemůžu souhlasit s těmi, podle kterých je to nezajímavý dokument. Za mě je to fantastická kazuistika jedné rodiny, která vyvolává tolik psychologických i sociologických otázek... Do první poloviny mě fascinovalo, jak byl odlišný život mých vrstevníků v 80. letech - a několikrát mě šokovalo, s jakou samozřejmostí se nastavily mužské i ženské role a jak odevzdaně Ivana přistoupila ke všem svým budoucím závazkům. To si bohužel v příštích letech očividně naplno vybralo svoji daň. Druhá polovina mě pak jen překvapovala tím, jak vyvrací všechna automaticky stanovená očekávání... Tak třeba - proč v rodině takto inteligentních lidí nemá vysokou školu ani jedno z PĚTI dětí, a rodiče jsou očividně rádi i za to, že si jejich děti prostě najdou partnera? Dělal Martin rodičům takové potíže proto, že ti neuměli respektovat jeho potřebu svobody? A proč z něj nakonec vyrostl nejrozumnější člen celé rodiny? Jaký vliv na podvědomé klima rodiny má život v ekonomických klepetech, které si sama nasadí svými obrovskými závazky? Na mě film udělal dojem příběhem rodiny, která se do jednoho udusila náloží, kterou nezvládla unést. Všichni jsou ve finále vlastně rádi za to, že prostě.. žijí. Ve 21. století, myslím, odstrašující případ. A možná dokládá i to, že běžná pracující rodina už výchovu 5 potomků s přežitím v kapitalistické divočině dnešního světa prostě neskloubí... (12.05.2020)