MAESTRO (E04)

Tento díl rychle proběhl pár lety. Ale opět jsem se dobře bavil, i když ne vždy to k smíchu bylo. To “propašování Popelky” a Třísky vs barevná televize mě dostalo. Navíc po Lanďákovi, Waldovi, jsme tu dostali božského Káju a pomrkávání po faninkách, a taky Pepíčka Zímu. Ale poslední zmíněný se jen mihl. No, ať žije Vídeň 😉. (24.04.2023)

„Z umělců si příklad vzali, Antichartu podepsali.“ Slovy Standy: „Když to podepsal i Goťák, tak to asi úplná blbost nebude, ne?“ Za železnou oponou už se úplně setmělo. Svědomí se ocitá ve slepé uličce a otáčí knoflíky sporáku, leč rozkopanost Prahy přeruší dodávku plynu. Je třeba (nějak) žít dál. Režisérka Válová pohladí Kunderu a potěší produkčního Horáčka, on ji už méně. Neb malé ústupky vedou k větším kompromisům a jednoho krásného normalizačního dne až k přihlášce do strany. Amorální vošoust bez svědomí Standa, coby vychechtaný spolupracovník StB, dál žoviálně glosuje společenské dění. PROSPĚCHÁŘSKÉ OKÉNKO: [][] Co jsem si domů odnesl já? A) Klapzubovu jedenáctku, jedinou Standovu knížku (i já ji na základce četl). B) Tajemství plození. „Za každý dítě pár táců. A všichni šoustaj jak zběsilí, aby ty prachy z Husáka dostali.“ C) Náklaďák papírů s  Antichartou „rozhořčeného národa“. [][] A už je to tady! Příslušníci VB se hemží, příjíždějí antony. Musím ukrýt ty archy s podpisy Charty 77. Všech pět. (25.04.2023)

,,Saskia v barvě! Kdo to mami má!''  ---- :-) . Maestro byl zatím asi nejlepší díl. V jednom roce se člověk pořádně ani neohřeje a roky létají jak lístky z kalendáře. Trochu je to škoda, protože pozvolna zjišťuji, že tohohle seroše bych si dal klidně o pár dílů navíc. Jestli v prvním díle vypadal blbě mix dobových záznamů a hrané pasáže, pak tady se tvůrcům podařil majstrštyk. Nikde nic nedře, snad jen v místech kde se objevuje Lanďák, protože ač ho mám rád, tak mu Robert Mikluš podobný je jen hodně vzdáleně. Mnohem více se vydařila scénka s Kájou, kde stačila jen jeho silueta a jeho kýmsi skvěle napodobený hlas. Ta jízda s Goťákem byla boží. A nejen to. Srandy je tu opravdu spousta, ale i STB ukazuje co umí. Máme tu Chartu a zatýkání po bytech... Milovice plné ruSSáků byly také skvěle udělány. Jsem zvědav jak celý seroš skončí. Rokem  1989? Mám trochu tucha, že Pekárek skončí jako Král krysa. Nebude umět žít v novém prostředí svobody bez fízlování, bonzování a z toho mu plynoucích výhod. No uvidíme. Dávám za 5 plechovek ruSSáckého kaviáru. * * * * * (24.04.2023)

Tak zasloužilý agent=práskač S.Pekárek rozšířil svou "vedlejší činnost" i o kšeftování se sovětskými soudruhy, tehdy se roztahujícími mj. v Milovicích : 5 * a 78 % . Roličku K.Gotta si střihnul R.Vojtek. Produkčního Bílka, kšeftujícího se Sověty v Milovicích zase Jan Révai. Mladinkou sekretářku Kačenku hrála V.Divišová(hrála mj. v seriálu ČT Špunti na cestě). A pumpaře z Benziny, kšeftujícího s Pekárkem hraje Jiří Zapletal (hrál mj. J.Smrkovského v jednom z dílů seriálu ČT České století) . ***V tomto dílu zazněl taky úryvek z písně Věž z písku od skupiny Precedens Martina Němce, kterou zpívá Bára Basiková . (27.04.2023)

Uspěchaná epizoda, co velkou dramatičnost ani komediálnost nepřinesla. Zakotvili jsme až v roce 1986. Standa Pekárek (Kryštof Hádek) zestárl, plešatí a tloustne v břišních partiích a i v novém desetiletí sem tam ještě klátí ženské. Ještě předtím stačil svézt Karla Gotta, čímž se mu konečně splnil jeho dávný sen. StB v předchozí dekádě utahovala smyčku kolem nepohodlných lidí, jedním z nich byl i režisér Klempíř (Bob Klepl) a jeden z jeho protistátních dýchánků. Do jeho bytu vtrhla VB i s StB. Vůbec jsme se o jeho dalším osudu, a případném trestu, nic nedozvěděli. Překvapením bylo, že v osmdesátých letech dál pracuje v televizi a nadále režíruje. A největším šokem pro Pekárka je, že cesta na hokejové MS ve Vídni se mu definitivně uzavřela. A byl za tím jeho zvýšený sexuální apetit. Rozhodlo se, že tahle epizoda pojme větší časové období. A tak se docela rychle přeskakovalo v čase, načež tvůrcům stačilo udělat z toho zkratkovité a v mnohém nedořečené pojednání. Obvyklou nahláškovanou komediálnost obstaraly spíše úvodní minuty, postupem času už jsem nezaznamenal větší komediální rozptyl. Karel Gott se ukáže jen ve stínu zadního sedadla auta, jeho představitel Roman Vojtek alespoň vystihl jeho charakteristickou barvu hlasu. Osmdesátá léta, kam jsme se dějově přesunuli, jsou ještě zajímavější než předchozí dekáda. Je s podivem, že přesun neproběhl hladce. Všechny nejznámější události, mezi něž patří Spartakiáda nebo výbuch v Černobylu, mají nezajímavý a velmi uspěchaný ráz, Aneta Krejčíková už podruhé svoji monstrózní prsní výbavu neukázala, o nahé poprsí jiné soudružky kolegyně ovšem divák ochuzen nebude a Standa Pekárek bude udávat maximálně ještě tři další roky, než se jeho socialistická kapitola definitivně uzavře. 6/10 (23.04.2023)