C'est arrivé près de chez vous

Film o sériovom vrahovi so zmyslom pre šibeničný humor pripomenie diela ako Pulp Fiction, Leon alebo Takí normálni zabijáci. Je to však podstatne realistickejší, polodokumentárnym štýlom ručnou kamerou natočený čiernobiely film, ktorý pôsobí surovejšie a veľmi autenticky. Psychopatický vrah dokonca diskutuje s ožratými filmármi, ktorí ho zachytávajú počas krvavej akcie. Ešte teraz mi v ušiach znie rev znásilnovanej ženy, na ktorej sa spolu so psychopatom vystriedal celý filmový štáb. C'est arrivé près de chez vous je film nepochybne určený pre diváka so silnejším žalúdkom. (05.07.2011)

Tak to je něco ... Představte si film technicky provedenej jako Cannibal Holocaust (1980), ale parta amatérských filmařů sleduje den po dni činy psychopata, který je docela hodně inteligentní, přemýšlí nad svými "chybami" při konání násilí, recituje básně na kameru, neustále kecá a kecá, a občas se jeho skutky obrátí proti němu. Drsné, brutální, násilné. Film si nebere servítky s žádnou obětí, psychouš vraždí jak ženy, muže, důchodce tak děti. Nevyžívá se v nějakém mučení a týrání, ale ve vraždě-zabití-likvidaci občana jako takového v krátké době. Nic zbytečně neprotahuje, čím rychlejší a nečekanější útok je, tím je efektivnější... Občas se v hospodě opije a pak vidíme, že je to opravdový magor a perverzák. Zatímco střízlivý působí jako uhlazený inteligentní muž, pod vlivem alkoholu je z něj už jen trapné hovado. Film má neuvěřitelně sugestivní nádech, zaryje se pod kůži, divák kroutí hlavou. Pro mne osobně naprostý majstrštyk, který se prolíná více žánry a dá se obtížně škatulkovat. Navíc celé to působí reálně, jako bychom sledovali opravdovou skutečnost, realitu atd. Upozorňuji slabé povahy, že je to hodně drsný a chvílemi traumatizující film, takže pozor ... Ode mne ale rozhodně plný počet ... (19.09.2010)

Díky dokumentární stylizaci a současně neobvykle veselém přístupu celého štábu prostém jakékoli etiky, který vrahovi asistuje při jeho řádění, jde o závažnou sondu do problému estetizace násilí. Co vše lze na plátně prezentovat, aniž by nás to morálně rozrušilo? Zdá se že cokoli. Právě proto, že se u tohoto filmu bavíme vražděním, o to více jsme tím pak znepokojeni. Nejexplicitnější vyobrazení nebezpečnosti povýšení estetiky nad etiku... byť je trochu nevyrovnaný, přesto velmi důležitý film. (22.05.2007)

Černobílý paradokument, který námětem připomene snímek Henry: portrét masového vraha. Partička filmařů sleduje "obyčejné dny" jednoho sériového vraha. Od návštěv jeho příbuzných a opíjení se v hospodách až přes pronásledování náhodných obětí, jejich znásilňování a zabití. Na první pohled sympatický a docela chytrý mladík, který se jen dívá na okolní svět poněkud odlišně. Jeho názory ohledně sociálního společenství, výroky o rasové nenávisti a recitace básní poukazují na jeho hluboké myšlenkářství, avšak jeho činy připomínají chladného psychopata, kterému je jedno, jestli zabije důvěřinou důchodkyni nebo k smrti vystrašené dítě. Postupem času se proměňují na necitelné bestie i sami členové štábu, co už nejsou pouze svědky všech těch zločinů a krutostí, ale přímými účastníky. Například taková scéna, kdy během vánočních svátků vtrhnou ožralí do bytu náhodně vytipovaného páru, patří k nejsyrovějším a nejdrastičtějším momentům celého filmu. A nedovysvětlený konec je už pouze melancholickou tečkou. (14.03.2011)

Čekal jsem sice od toho něco trochu jiného, ale nakonec se mi to satirické pojetí místy i líbilo. "Brutální"? To opravdu ne. Ale vtipné a originální ano. "Tak jednou měsíčně si po ránu dopřeju pošťáka..." Po první třetině už mě ale film postupně pomalu přestával bavit, tyhle francouzské (pardon, belgické) taškařice mou pozornost příliš dlouho neudrží. (24.12.2013)