Maniac

Páni, Shia taky točí! No, Nolanův krátkometrážní snímek sice kvalitou nepředčil, ale rozhodně by se mohl vypracovat na nějaký celovečerák. Násilí je zobrazeno opravdu reálně a děsivě, na druhou stranu jsem moc nepochopila, proč byli ti maniaci natáčeni (to se štáb vůbec nebál?) a proč Shia zvolil francouzštinu. (22.02.2012)

Samoúčelná, zvrhlá sračka o dvou zabijácích, kteří bez smyslu chodí nocí a vraždí neviné lidi.Shia je kretén, který právem hnije v léčebně a doufám že tam schnijě navždy.Už jen podle tohodle bezvýznamného filmu plného ubohého násilí.Tyhle filmy můžu s nějakou nadsázkou nebo pointou.Tady mi přijde, že se jen zvrhlej a psychicky narušenej člověk musel vyřádit.Tohle by natočil úplně každý a jen proto, že to natočil nějakej LeBlaf, to má být snad nějaký art, ještě podpořený černobílou a samozřejmě francouzkým jazykem.Když to přijde na mě, vytáhnu Postala dvojku, paralyzérem pokosim policejní jednotku, kterou v křeci na zemi poleju benzínem, zapálím a pomočím.Shia prostě natočí film, kde láskyplně ubodají krásnou mladou dívku a nám se to má asi líbit, nelíbí Shio, vážně ne a jsem rád, že se už léčíš.* za scénu s autem. (12.07.2014)

Rozhodně bych nečekal, že mladičkého Shiu LaBeoufa uvidím sedět na režisérském křesle, byť se jedná "jen" o krátkometrážní snímek. Shia vytváří hustou a syrovou atmosféru, která je úspěšně podpořena černobílým obrazem. Jde vidět, že oproti jeho prvnímu kraťasu nabyl zkušenosti z natáčení Transformerů nebo Já, robot a nezalekl se použití akčních a "drsných" scén. Bohužel kvůli absenci výraznějšího scénáře či děje se tenhle kraťas v divákově paměti snadno ztratí, i přes závěrečný úsměvný pohled do štábu. (01.05.2018)

Jak může někdo takové téma tak strašlivým způsobem odfláknout? Navíc to jde tak rychle, že si člověk během sledování tohoto kraťasu nestihne vytvořit ani tu základní emoci, od které by se potom mohl odrážet. Jestli chcete něco zažít, mrkněte se na oficiální necenzurované video k písničce Stress od Justice. Proudy krve sice netečou, ale i během těch pěti minut jsem byl emocí plný, jak pomeranč šťávy. (19.04.2013)

Na kraťasy mám poměrně přísná kritéria. Režisér má relativně malý prostor, na kterém musí diváka odpálit. V tomto případě se tak nestalo. Strašidelné to není. Spíš taková nuda v Brně. Dva sériové vrahy následuje dvoučlenný natáčecí tým. Paradokumentární, řemeslně zvládnuté, černobílé, bez pointy. Resp. pointa je slabá a nevýrazná, tak na úrovni nějakého pubertálního zastydlína. Možná šlo o nějaký druh humoru, jehož smysl mi uniká. Ale nezaujalo mě to natolik, aby mi to vadilo. (19.06.2013)