Dážď padá na naše duše

Nápad by ešte ušiel, lenže tu potom prichádza na radu scenárista, režisér a nakoniec dramaturg. Ani jeden z týchto tvorcov slovenského filmu s mysterióznymi prvkami neodviedol svoju prácu aspoň dostatočne. Takže film nudí, jeho myšlienky sú nám prvoplánovo hádzané priamo do očí a uší a každý návštevník kina sa musel pri návšteve kina cítiť trápne. Niečo podobné sfilmoval Shyamalan v podobe Signs v tom istom čase a to je film, kde tí spomenutí tvorcovia svoju prácu odviedli skvele. Pointa je vlastne totožná. (30.06.2012)

Po řemeslné stránce nepovedený film? Krčím rameny. Já nevím. Já jsem jím totiž jen procházel. Nebo spíš spolu s nimi před něčím utíkal. „Bolí umírání? Když tě operují, tak tě uspí. Ale při umírání? ... Já bych chtěla umrznout. Při tom slyšíš znít zvony...“ Stejně není kam utéct. Ne před životem. Ale znamení, že Bůh je přece jen s ní, ta malá rudá kapka na dopise, to znamení nakonec přece jen přichází. Jedno nepatrné říznutí při holení, jen jediná krůpěj krve... a tolik víry zaseté do dětské duše! (02.06.2013)

Je na tom filmu něco zajímavého. Asi to bude jeho svým způsobem zvláštní atmosféra. A navíc ho povyšují dvě složky: hudba od Pehy promlouvající krásným hlasem Kataríny Knechtové a především pak malá, leč dokonalá, Kristína Svarinská. A tak jsem jej viděl už dvakrát a kouknul bych se klidně i potřetí. (14.12.2013)

Škoda tohto premárneného filmu. Scenár nie je vôbec zlý, taký trochu úlet spojený s drámou. Ale spracovanie? To je kŕčom tohto diela, ak sa to vôbec dielom teda dá aj nazvať. Herecké výkony sú u niektorých zúfalé a aj vďaka nim som filmu neuveril. Tá hviezdička je za scenár. 24 miliónový rozpočet a aj napriek tomu film vyzerá veľmi lacno. Ešte raz, škoda... (15.05.2008)

Hodili nás do deja a hneď sa to rozbehlo, presne ako to mám rád. Kristína Svarinská ešte ako dieťa s nezameniteľnou medzierkou medzi zubami a s veľmi prirodzeným prejavom prednáša dospelé hlášky na svojej začínajúcej kriminálnej kariére. Nedá sa neporovnávať s Nataliou v Leonovi (ešte aj ten obojok okolo krku), len motivácie sú iné a tento Dážď je viac artový ako akčný. Veľmi aktuálna je téma utečencov a pohľad do skriňovej Avie s osemnástimi ubiedenými ľuďmi má dnes celkom inú silu. Aj ďalšie vážne témy sa dnes nestratia, polícia jedna ruka s mafiou, problémová matka, otec, čo si nechá dieťa ukradnúť... Takto podcenenému filmu by som dal aj päť hviezd, keby nebolo niekoľkých scenáristických kotrmelcov, ktoré ma občas rozladili. –––– Utečenci. – A prečo utekajú? – Chcú žiť lepšie. – Ako MY? –––– Ty Joko, keby nám Boh znova poslal Krista, myslíš, že by ho dal do ženy? –––– Dávam ti slobodu v mene Joka a Kiky. (01.12.2015)