Obyčajná tvár

Ve svém žánru naprostá paráda. Možná jen místy lehce přitaženo za vlasy (ale mohlo by to být daleko horší), nicméně jinak feel-good bomba, která je tak pozitivní, že snad každému musí zákonitě zpříjemnit den (nebo teda už nevím, co jinýho by to mělo být:)). Každopádně i filmařsky je to podle mě velmi dobře ukočírováno. Stephen Chbosky po The Perks of Being a Wallflower opět překvapil a evidentně ví, jak pracovat s herci a neudělat už z dost sentimentálního námětu lacinej kýč. Moc mě bavil i neprvoplánový styl vyprávění - člověk by si řekl, že budou pokračovat ve vyprávění rodiče a ono prd. Zároveň se mi opravdu většina věcí ze snímku zdála celkem dost blízká realitě. Především postava ségry mi přišla skvěle ztvárněná (což tu docela málo zaznívá). Jinak samozřejmě obecně sympatické herecké výkony. Byl jsem prostě nadšenej. Hádám, že i knižní předloha by mohla být dost čtivá, určitě ji zvážím. Tak či tak mohu film rozhodně doporučit... a to snad úplně všem! :) (17.01.2019)

Tento film je taký balzam na dušu. Chová sa akoby v ňom neexistovala jediná záporná postava a ono tak v skutočnosti aj je, ale aj tak dokáže udržať pozornosť diváka. Určite to nie je najlepšia filmárska kvalita, má však v sebe silné hodnoty, poučenie, vyvoláva príjemné pocity a pochopiteľne aj emócie. Všetko je však v medziach. Osobne si myslím, že tento snímok by mali deťom púšťať v školách, lebo na príkladoch sa človek najlepšie formuje. Aj také silné herecké zastúpenie ako Julia Roberts a Owen Wilson odovzdali svoj talent v prospech celku a v spolupráci s detskými hercami vznikol hodnotný film. (27.04.2018)

Je doslova osvěžující zajít si v roce 2018 na film s Julií Roberts. Tentokrát září v roli statečné maminky (medvědice). Matky desetiletého chlapečka, který se narodil s výraznou deformací obličeje. A který má konečně, v páté třídě, nastoupit do běžné školy. Jedná se o malý VELKÝ film, jemný, laskavý, lásky plný, dojemný a velmi silný. Ano, jedno oko nezůstalo suché, ale přesto nejde snímek označit za prvoplánovaný doják. To, že jsou děti kruté, všichni víme a přesto nás to pokaždé dostane... A malý Augií je úžasný! Miluju ho!!! Teď a navždy! A nebojte se, jestli ho uvidíte, taky budete. (21.02.2018)

SPOILERY Chbosky po své debutové nudě už konečně ve svojí druhé nudě začal žít trochu v realitě, ale pořád je jeho film z nějakého fantasy sluníčkového světa, kde sice lidi mezi sebou nějaké problémy mají, ale ve skutečnosti jsou všichni, všichni do jednoho, strašně hodní. Smrdí to už od jeho rodiny, která je tak strašně tolerantní, hodná, dokonalá a bezkonfliktní, jako by vypadla z obrázků Vesmírných lidí nebo Strážné věže. Ve škole nám kluk sice prožije nějakou tu šikanu, ale vždycky si - poměrně rychle - najde nějaké pravé kamarády. Děj je vlastně jenom slepenec klišé ze všemožných rodinných a teen filmů - "outsider" nebo chcete-li jiné dítě (navíc s deformovaným obličejem), teen sestra přišla o nejlepší kámošku, teen ségra se zamiluje (do černocha, abychom byli i správně multikulturní), teen ségra se snaží uspět v dramaťáku, kámoška teen ségry se s ní snaží usmířit, outsider je ve škole šikanovaný, strašně dojemná smrt psa (nebo babičky/dědečka - což je snad to nejotravnější klišé), outsider má velké sny, které se mu prolínají do reality... Jediné, co jsem snad nikde ještě neviděl, byla omluva kamarádovi skrze Minecraft. Každopádně, mě nejde o to, aby to bylo strašně originální, mě jde o to, aby se to pokusilo nějak vyčnívat. A tohle nevyčnívá ničím. I když to na divákovi neustále útočí snad každou scénou (a hodně nenáročné a citlivé duše asi celý film probrečeli, pročtu si pak komentáře), ale útočí tak často, že je to až vlezlé a mě jako diváka to hodně štvalo. Proto ve mě ten film nezanechal - kromě kýče, samozřejmě - naprosto žádné emoce, Auggie mi k srdci nepřirostl a žádná jiná postava taky ne, protože se většina z nich chovala jak z jiné dimenze. Tenhle vlezlý a až přehnaně pozitivní film na mě prostě zapůsobit nedokáže. A kdyby do mě náhodou chtěl někdo, kdo tomu dal vysoké hodnocení, rýt, že jsem hovado bez emocí a citů, tak vám musím sdělit, že i mě dokáží některé film emočně zasáhnout, dojmout a v hodně výjimečných případech i rozbrečet (viz Paříž, Texas). Jenže to musí mít sympatické postavy, zajímavý děj a hlavně, hlavně jim nesmí chybět realističnost. Ta ale (Ne)obyčejnému klukovi hodně chybí a tak z ní zůstává jen kýč pro hodně nenáročné citlivky. Musím ale Chboského za něco pochválit, na rozdíl od jeho debutu to nebyla taková útrpná nuda a bylo to i lépe natočené, jenže tady bohužel všechna chvála ode mě končí. A já našel dalšího režiséra, který mi přijde strašně přeceňovaný. Ale dojmout diváka kýčem je přece tak lehké a laciné, že? Btw, ten konec je úplně stejný, jako ten v The Aŕt of Getting By, akorát tam měl nějakou sílu, tady je z něj jen kýč. Vlastně to slovo celý film vystihuje nejvíc - kýč. 2* (19.05.2020)

Perks Of Being Wallflower byla a je neskutečná pecka,která je nejsilnější ve své obyčejnosti,uvěřitelnosti a přirozenosti.Teď po pěti letech se Chobsky vrací a přináší prakticky to samé a opět boduje na plné čáře...Wonder je hodně silný film,který dokáže dojmout (a ne jednou),ale opět jeho největší síla je v tom,že po emoční stránce netlačí na pilu a nepomáhá si obyvklými berličkami.Dalo by se říct,že i tady se objevuje spousta klišé,ale Wonder s nimi pracuje tak,že se divák rád nechá převálcovat.Navíc podobně jako POBW je v jádru obyčejným,přirozenným a uvěřitelným filmem s velmi dobrými herci.Osobně se mi hodně líbilo,podobně jako spoustě dalším,že se film netočí pouze kolem Auggieho,což by byla ta nejjednodušší cesta,ale ukazuje i pohledy jiných postav,čímž je divákovi nejen přibližuje,ale i ukazuje,že ne všechno je vždy černobílé a dávat pouze na jeden pohled není v pořádku.Jak jsem v tomhle případě nečekal nic a ani jsem si dopředu nic moc nezjišťoval,přiznávám,že mě Wonder dostalo...úplně a totálně...90% (04.02.2018)