Šenkýřka „U divoké krásy“

Neskutečně svěží filmový zážitek roku 1932, to je Šenkýřka "U divoké krásy". Celá ta poetika odpovídá předchozí filmové sérii Skružného nebo podle Skružného (tentokrát byla předlohou Skružného divadelní hra Románek na horách z roku 1918), který od roku 1921 stabilně spolupracoval s Innemannem a Kavkovou-Innemannovou. Šenkýřka je takto de facto vyvrcholením jedné éry, která přirozeně překlenula němý a zvukový film. Novinkou v této zaběhnuté spolupráci je tehdejší začátečnice Lída Baarová, komik Fanda Mrázek a hudební skladatel Jára Beneš. A zatímco Baarová je skvělá ve své neotesanosti, hraje neskutečně barvitě a celkově je radost na ní pohledět, Fanda Mrázek s humorem sobě vlastním neodolatelně interpretuje slova Jarky Mottla Když tě něco bolí, tak vem' to holí. Jako zážitek je to naprostá paráda, z historického hlediska jsou pak nedocenitelné horské exteriéry a role Burianova imitátora Ferryho Víška a maminky Lídy Baarové Ludmily Babkové. Samozřejmě kopie vysílaná na CSFilm je z příšerného ořezu, který film ničí k nepoznání. (06.12.2020)

Není to tak špatné. Vedle hezkých exteriérů je snímek zajímavý rolí uznávaného imitátora Vlasty Buriana Ferryho Víška či scénáristickým vkladem mlaďounkého Elmara Klose. A samozřejmě tu hraje Lída Baarová, milovaná i proklínaná. Ano, do Bergmanovy herečky má daleko, ale v těchto filmem stejně o žádné umění nejde, tak co... (13.01.2022)

Na tomhle dnes už jen velmi stěží obstojném, nelogickém a neuvěřitelně hloupém melodramatu, není co obdivovat a už vůbec ne působení pozdější kolaborantky Kavkové, Innemannovi manželky, která si ostatně zahrála ostatně jak bylo zvykem (a jak je zvykem stále) v několika jeho filmech. Jedna hvězdička patří tamní přírodě viz okolí Štrbského plesa a ta druhá za skutečnou lidskou maminku Ludmilu Babkovou (která vždy v podstatě hrála sama sebe), která se později obejvila ještě ve dvou filmech ve Švadlence opět se svou dcerou... (11.05.2006)

Režisér Svatopluk Innemann tentokrát neměl moc šťastnou ruku. Ne na svoji, ale ve výběru scénáře. Po technické stránce je snímek prostě nádherný. Scenérie slovenských Vysokých Tater, pojaté impozantním úhlem snímání kamery, snad až do roku 1970, kdy slovenští tvůrci natočili snímek právě z prostředí Vysokých Tater „Medená veža“, snad už k vidění nebyly. Bohužel, přepis divadelního scénáře „Románek na horách ' se jeví poněkud nešťastně. Jedná se o veselohru postavenou na záměně postav, což je námět v celosvětové kinematografii populární snad dodnes, ale humor však scénickým zahráním skutečně může fungovat jen na divadelních prknech. Úsměvných situací je sice více než dost a drží se to typické situační komedie, avšak jádro věci poněkud ztrácí už v kramflecích. Ze všech postav nejvíce vyniká imitátor Vlasty Buriana, a to tělem i duší, Ferry Víšek. Co se týče Svatopluka Innemanna, snímek vypadá, jako kdyby se ještě stále seznamoval se zvukovým filmem, ale všechny jeho předchozí zvukové filmy z roku 1931 svědčí o něčem jiném. No, zkrátka neměl šťastnou ruku, čímž potvrdil rčení, že ne každý den je posvícení. Z historického hlediska ale jinak snímek rozhodně stojí za zhlédnutí. Už kvůli těm Vysokým Tatrám. (26.05.2023)

Tak toto je opravdu průšvih. Tentokrát nepřidám na hodnocení ani kvůli Lídě Baarové, protože taková neprofesionalita se jen tak nevidí. Neoslnila zde ani svým půvabem, o herectví se už nebavím vůbec. A skrze to všechno se tady ještě tvářila jako bůhvijaká herečka a skutek utek. Ani ostatní herci se ale nepředvedli. Pokud už mám někoho vybrat, tak překvapením byl snad jen Fanda Mrázek, který se do role mladého šoféra hodil a neudělal ostudu. Potěší snad ještě krásné tatranské exteriéry, toť vše. S politováním tedy musím konstatovat, že z LB udělal herečku až německý film. (09.12.2013)