Vládci chaosu

Nepovažujem sa za skalného fanúšika Nórskeho black metalu, ani si nepotrpím na verné zobrazenie skutočných udalostí. Lords of Chaos sa však vyberá cestou zmäteného prerozprávania starých otrepaných historiek o vzniku obskúrneho subžánru - ako povedal Korine "temnejšieho než smrť sama". Robí tak však skrz scenáristiku a estetiku sterilného Amerického mainstreamu, estetiku, ktorá sa mimoriadne bije s témou hudby plnej mŕtvolnosti, rozkladu, krvi a smradu. Vzniká tak povrchný a veľmi nevkusný cringe, nepodnetný ani ako sonda do špecifickej subkultúry, ani ako odľahčené a trefné búranie jej stereotypov. Po filme teda ostáva najmä otázka, čo viedlo Jonasa Åkerlunda (Bývalého bubeníka Bathory!) k natočeniu tejto, nepochybne trošku absurdnej, no najmä zbytočnej rarity. Žeby chcel (z osobných dôvodov?) "demaskovať" a banalizovať celú dobovú subkultúru na bandu patetických a trochu pomätených pozérskych teenagerov? Na mňa tak pôsobí. (14.03.2019)

Heslovité scény nahňácané do neumělého celku. Nějaký děj to začalo mít až ve chvíli, kdy ústřední dvojice začala soupeřit o to, kdo je víc black metal. Co tady asi chybělo nejvíc byla hlubší charakteristika postav. O jednotlivých aktérech se člověk dozví akorát to, že mají rádi tvrdou muziku a že jim všem šplouchá na maják. Nic víc. Postrádal jsem i hudbu. Na to, že je to o žánrové legendě, jí tu bylo zoufale málo. Každopádně přes kritiku se na to dalo koukat. Některé sekvence měly něco do sebe a nešetří se v nich brutalitou, Culkin v hlavní roli docela ušel a vzdor všemu se člověk občas zasměje a je jedno, jestli to mělo nebo nemělo být záměrem. Nicméně od režiséra, který vzešel z branže, bych čekal něco víc. 50% (19.04.2019)

Natočených filmů o metalu moc není a už vůbec ne o black metalu a tento je pekelně dobrý. Je to přesně takové, jaké byste si to představovali. Vyznávání satana, tvrdá hudba, chlastání a hlavně zapalování kostelů, to je vážně top. Supr byla i scéna s metalovou párty. Akorát se musí přežít to, že hlavní postava je strašně nesympatická, což je samozřejmě schválně. Pak je celkem škoda, že v tom paradoxně není moc hudby. 85/100 (09.04.2022)

„TO CO UDĚLAL, BYLO HUSTÝ“… /// Tak zajímavý je, že hlavní roli hraje brácha Macaulaye Culkina (toho ze Sám doma – poznámka pro neznabohy). Vůbec celý je to vlastně vo zajímavostech. Mayhem totiž byli exoti, kteří dokázali (o mrtvejch jen dobře, takže se bavme v minulým čase…) vo smrti nejen hrát, ale ji i bytelně prožívat. Zajímavý taky je, že to vlastně není ani tak hudební film, ale v podstatě thriller o skutečnejch lidech, kteří svý pozérství posunuli o level (či tři) vejš. Prostě zhmotnili svý fantasie… a bejt pitomou superstar je u nich až na druhým (asi) místě. Ovšem ať už posloucháte Mayhem, Burzum nebo jinej norskej black metal, musí vám to připadat strašně dlouhý a místy nezáživný. Takže nakonec může bejt zajímavý, že se na tohle můžou podívat i ti, kteří vo týhle hudbě vědí úplný hovno. Je jí tady totiž míň než krve. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. A lží… 2.) Celej svůj život jsem oddal smrti. 3.) Thx za titule „Jemu, tedy IDžORovi“ a "Holesinska.M". /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (24.03.2019)

Film o pravém norském blackmetalu z dílny švédského režiséra v podání odložených amerických dětí starších herců. Podkreslený hudbou Sigúr Ros či v nejvypjatějších chvílích Dead Can Dance jako kdyby blackmetal neměl žádné pěkné intro či outro. Kdyby se mladý Kilmer snažil alespoň na 50% jako jeho otec v DOORS. Kdysi jsem četl knihu Národní satanista od Erlend Erichsen. Už zde mi to připadlo trochu ujeté byť by se dalo souhlasit, že nahrazení starověkých památek křesťanskými kostely by mohlo u některých vyvolat adekvátní reakci. Na druhou stranu některé části jsou v podstatě naturalistické, ale ne moc dobře zahrané. (30.12.2019)