Vládci chaosu

Kdo mě zná, ten ví, že sem velmi mentální a tudíž mám ráda všechny odrůdy mentálu včetně černýho. Dokonce se vám svěřím, že jako puberťačka sem snila o tom, že založím kapelu se kterou následně dobliju celej svět. Buddhožel když máte hlas jako vypíčenej pikaču, měříte 140 cm, vážíte 31 kg a vaše rodná řeč je ukvíkaná vietnamština, tak existuje malinká šance, že to neklapne a to ani přes to, že sem povyrostla 10 cm, vyžrala se na 36 kg a naučila se několik jazyků. Přesto všechno ve všech jazycích stále zním jako vypíčenej pikaču a tak metál jen poslouchám při vaření (perníku) a zalévání kytek (marihuany). Jenže žili byli lidi, co měli oproti mně výhody. Narodili se v Norsku, byli naprosto mentální, jejich hlas zněl drsně jak severskej mráz a pro správný promo se nebáli ustřelit si palici, zapálit sem tam nějakej kostel, nebo kuchnout spermohlta. Tyhle intelektuanály ve filmu vede Roura Kulkinů a předvádí dobrej hereckej výron, takže nemáte ani s ním ani se zblitkem těch vylízanejch hovad, žádnej problém. Zato oni maj problémy se všema a se vším, navíc i mezi sebou a tak nám vše směřuje k tomu, že jeden mentál opíchá druhýho mentála a tím tomu všemu nasadí korunu a vystřelí slávu kapely do nebes. Teda hned jak je pustěj z lapáku. Kdo v tomhle není exkrementně znalej tak tomu jen dodám, že drtivá většina viděného se opravdu stala, tudíž nejde ani tolik o nafukování bubliny, jako spíš o, celkem pravdivej, příběh vznikání norskýho black metalu. (05.10.2020)

Předem neobeznámen s kulturně-historickými událostmi zobrazenými ve filmu jsem byl vcelku překvapen, jakých šíleností jsou schopni lidé, kteří to tak trochu přehnali s vyhraněnými názory a snahou za každou cenu bořit konvence. V tomto ohledu Lords of Chaos překračuje hranice pouhého životopisného hudebního snímku a nastavuje zrcadlo generaci, která v 90. letech v Norsku stála u zrodu jednoho hudebního žánru, zapalovala středověké kostely, bodala odpůrce do zad a nenáviděla všechno a všechny - zvlášť pozéry. Rory Culkin skvělý. [Sitges 2018] (19.10.2018)

Snímka o vzniku temného black metalu v Nórsku, o okolnostiach jeho zrodu, thrillerovo poňatá, tak to by nemuselo byť zlé. A ani nebolo. Ale nemusí to sadnúť a vyhovovať každému, to je jasné. Každopádne (ako bolo aj naokolo naznačené), možno v mnohých aspektoch imho sympatickejší, nenápadnejší (ale aj drastickejší) film ako mainstreamovejší a populárny Bohemian Rhapsody (isto, je to vec vkusu). Lords of Chaos je vlastne o undergroundovom hud. štýle, s menej hviezdnym obsadením (Rory Culkin, možno nie až tak známy ako Macaulay, ale výkon slušný), film je drsnejší, s prímesou depresie a pomerne deštruktívny. Paradoxne, hoci je Lords of Chaos vlastne do veľkej miery o kapelách, divák až tak veľmi nebude počuť hromady metalu a nebude tu mať tony informácií o okultizme kapiel, skôr ide o dramatický, až šialený príbeh, ktorý stál za vznikom tohto subžánru, kedy dvaja lídri kapiel (spočiatku kamaráti) začali postupne so sebou súperiť a až kam toto chorobné rivalizovanie viedlo (Euronymous z kapely Mayhem a Varg z Burzum). SPOILER, kapela Mayhem už roky fungovala pred Burzum a je zaujímavé, že Varg po odsedení si trestu (v r. 2009) pokračoval vo vydávaní albumov (aj v čase výkonu trestu jeho kapela vydávala), v snímke som tieto informácie akosi nezaznamenal. Koniec SPOILERU. Za štyri čierne hviezdy. (16.02.2023)

Musím s hodnocením jít na neutrální střed. Nejde o zpracování, protože to je na výborné úrovni ve spojení s uhrančivými hereckými výkony. Film dokonce i skvěle odsýpá a ani minutu jsem se nenudil. Největší kámen úrazu je zobrazení faktů. Jasně, že dění kolem druhé vlny black metalu je provázáno velmi temnými událostmi související s kriminalitou a kdyby se muzikanti soustředili více na muziku a budování nově vznikající scény, prokázali by žánru bezesporu lepší službu. Nemůžu se prohlásit za odborníka na black metal, ale něco málo už jsem četl a viděl a opravdu si nejsem skálopevně jistý jestli se věci staly tak, jak jsou zde prezentované. Jde především o vykreslení charakterů hlavních protagonistů, kteří jsou přímo založeny na skutečných osobnostech. Tady se nabízí spousta otazníků a myslím, že laikům zkreslí pohled na black metal. Nejde se ubránit dojmu, že jde o určitý druh povrchního zpracování, které se snaží udělat dojem senzace. Nutno říci, že dost kontroverzní. Dřív než někdo začne dělat závěry bych chtěl odkázat na vynikající dokument Until the Light Takes Us ze kterého si jde udělat jakýs takýs obrázek o událostech a postavách podílejících se na vývoji nebo úzce spjatých s black metalem. A pak samozřejmě na další prameny, nejenom textové. Vládci chaosu bych ve zobrazování událostí radši bral dost skepticky a nebral to jako výchozí pohled. Jasně, že členové skupin nebyli žádní svatoušci, jen je tu to ALE. Z tohoto důvodu nemůžu jít výš nebo míň, protože zase na druhou stranu ne vše je bohapustá lež. Za mě menší zklamání, protože Vládci chaosu budou metalovou komunitu dost rozdělovat a vrhat ne tolik dobrý stín na metalisty. (06.03.2019)

Postavit se k tomuto filmu nějak objektivně snad ani nejde. Notoricky známý příběh z norského metalového podstavětí si filmové zpracování určitě zaslouží, teď jen otázka, jestli je pro téma přínosem nebo jestli mu škodí. Úhlů pohledu, jak s tím naložit je asi nespočet a zřejmě neexistuje nějaký jednoznačně ideální. Snímek bude mít určitě přínos pro díváky, kteří neznají historické, ale ani kulturní souvislosti případu. Nutno podotknout, že takový divák zřejmě nebude mít moc potřebu se na takovou subkulturní elaboraci koukat, takže se dostáváme do začarovaného kruhu, protože pro fanouška žánru bude zpracování povrchní a nedostatečné. Bez ohledu na to, že laik sotva bude schopen chápat a adekvátně vstřebat látku tak, aby si nemyslel, že metalisti jsou banda extrémistických magorů, což už si do teď beztak myslel. Z tohoto pohledu dělá film black metalu trochu medvědí službu, protože pokud nad vývojem tehdejších událostí kroutí hlavou metalový fanoušek, co si asi tak poví civilista? Plocha dvou hodin je pak samozřejmě málo, aby se daly zmínit všechny podstatné souvislosti na to, aby téma dávalo byť jen o trochu větší smysl, takže nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že film působí trochu heslovitě a logicky může klouzat jen po povrchu. Mnohem větší přínos by měl asi autentický dokument s rozhovory všech zainteresovaných postav (tedy vyjma těch mrtvých), ale to jsme na zcela jiném hřišti. Snímek vykresluje tehdejší doslova telecí časy, dobové Norsko a doslova vznik black metalu. A také bohužel kriminality v něm. Člověk, i kdyby chtěl tehdejší skutky omluvit čímkoli (povětšinou asi láskou k té hudbě a kapelám), se neubrání dojmu, že tehdejší subkultura je vykreslována velmi divoce až nebezpečně. Z pohledu hudebního fanouška, pro kterého je na prvním místě hudba samotná a mocenský boj nebo kapelní ego-píčuství ho nezajímá, si prostě musí říct: "ty vole, to fakt byli magoři". Každej jsme jinej, ale když zavzpomínám na mé pubertání roky, neměl jsem nikdy potřebu pálit kostely, řezat se nebo vraždit kámoše a to jsem si přišel jako velkej špatnej. Z tohoto pohledu musím říct, že to, jak jsou hlavní postavy vykreslovány, z toho jde až strach. Vizuál se s tím moc nepáře, je tam hodně ohně, hodně krvě a nějaký ten mozek rozlétaný po cimře. Mladej Culkin to zahrál na jedničku a byl fakt true. Mimochodem to slovo padne ve filmu až nezdravě mockrát... (01.03.2019)