Oktanový kult

Zápletka je jak se patří pitomá a tak jediné co zbyde, je hutná atmosféra a solidní herci. Už úvodní záběr prozrazuje, že půjde formálně tak trochu o něco jiného, než na co jsme pod pojmem rutina zvyklí. Octane je technicky značně nadprůměrný, atmosfericky (hudba, kamera) výtečně zvládnutý kousek, kterému však absolutně chybí silnější dějová vazba. Překombinovanost tak už ani není nijak do očí štiplavá, protože ono je to samo o sobě značně na palici a člověk neví (podobně jako hlavní hrdinka) co se s ním vlastně děje. Chvílemi je to fajn, ovšem celý film by to jaksi trvat nemělo. Závěrečné rozuzlení ? Nic extra skutečně nečekejte. Meyers je k smíchu a scéna v autě poměrně trapná. (01.03.2007)

Hororem bych to nenazývala, pokud se shodneme na tom, že horor by měl kromě jiného být i o "bojim/nebojim" a já jako řadový divák, který rád ochotně vypne myšlení, když se za to bude aspoň trochu potit hrůzou, si takhle uvažovat můžu dovolit. Hororový fanda možná nepromine, ale tentokrát chválím jen záblesky napínavé atmosféry a brilantní Madeleine Stowe, protože hlavní tahoun Jonathan Rhys-Meyers kromě úsměvné rituální exhibice v autě neměl moc čím oslnit (a že ho žeru!). Takže když dostanu příště choutky na noční horovou road movie, tak mnohem raději a znovu Dead End. (22.06.2006)

Nemôžem tomu uprieť istú dávku podivnosti, čo bolo v určitom ohľade i lákavé, no na môj vkus to bolo až príliš snaživé a slabo domyslené. Začalo to výborne, nastolila sa záhada, ktorá chvíľu dokázala dráždiť svojimi nezodpovedanými otázkami. No ale nakoniec ako sa to uzavrelo... pre mňa to bolo sklamaním. Žánrovo nevýrazné, aj keď atmosfericky zaujímavé. A horor jedine ak tak v duševnej rovine, ale aj tento pocit záver snímku vo mne udusil. Iba priemer, čakal som viac. 60/100 (07.04.2018)

Matka neschopná rozvedená žena, dcera nevděčná kráva, která si chce užívat života, a k tomu všemu podivná stopařka, co bude nejspíš magor. Poněkud halucinogenní film, který se snaží přesvědčit diváka, že vše je realita a současně se to hlavní hrdince asi zdá. V jednu chvíli se mi vybavil Tajemný let - jak jednoduché je udělat z někoho blázna. Jakmile došlo na krev, lekl jsem se, že půjde o nějakou odnož Stmívání, což se naštěstí nestalo. Klubový film se v závěru rozjede a z rozkolísané matky se stane hrdinka. (27.11.2012)

-"Slyšela jste někdy slova Ježíše Krista?" -"Slyšel jste někdy slova 'jděte do hajzlu'?" Budu k sobě upřímná. Už nikdy se na tenhle film nejspíš nepodívám znovu, ale ne proto, že by se mi tak zhnusil, ale právě proto, že mě takříkajíc dostal na kolena. Abych to nezkoukla znovu a nezjistila, že je to vlastně kapitulelní blbost. Na Octane jsem se dívala v rámci zkoukávání filmografie Jonathana Rhyse Meyerse a místní mdlé hodnocení se mi snažilo předem našeptat, že to nebude nic moc. Chyba lávky, opět se mi potvrdilo, že kromě toho, že se mi nelíbí masově oblíbené filmy, se mi taky líbí masově zavrhované filmy. Lehce hororová, silně psychotická atmosféra nočního putování od nehody k bufetu mi silně sedla do nálady. Místy jsem si opravdu začínala říkat, jestli ta maminka jenom trochu nepřebrala nebo nedobrala léků na halucinace. Škoda konkrétního konce, film si přímo říkal o víceznačné uzavření, které v úplném závěru přece jenom přišlo, ač slabší, než by mohlo být včasné típnutí o několik minut dřív. Nicméně pořád jsem tímhle zjevem tak nadšená, že bez uzardění dávám plný počet a ten filmem vyvolaný pocit nejistoty v sobě nechám rezonovat navždy. (30.05.2009)