Diera v hlave

Sila. Never forget bez irónie. Keď pani hovorila o rodine, ktorú ani nestihla milovať, slzy sa mi tisli do očí. Podobne ako keď sa stretli dve kamarátky a spomínali na peklo, ktoré prežili. O spomínaných ustašovcoch som ani nechyrovala, kým som si len nedávno neprečítala tento článok: https://dennikn.sk/653927/jasenovac-miesto-kde-omdlievali-aj-fasisti-danteho-peklo-existovalo/. (Febiofest - Lumiere - 8.3.2017) (08.03.2017)

Poučný, ale zároveň ničím zaujímavý dokument o našej aj svetovej nemilej histórii, ktorá by mala byť mementom pre nás všetkých. Ten odkaz je jasný, nielen Židia boli terčom a na to sa možno trochu zabúda. Ale aby to prinieslo väčší odkaz, malo sa tam asi použiť viac faktov a menej sentimentu, inak je to len ďalší dokument do mozaiky ťažkých životných príbehov, akých už bolo natočené veľké množstvo. 55 % (19.10.2018)

Romové v nacistických koncentračních táborech – vzpomínky starců a stařen z Francie, bývalé Jugoslávie, Polska, Německa, Slovenska, a samozřejmě že nesmí chybět ani populární Lety u Písku. Nezaostřené, rozplizlé, beztvaré. Fakt by to chtělo kromě uspokojení určité společenské objednávky přijít i s nějakým tvůrčím vkladem. :-/ (10.04.2018)

Vzhledem k tíží a naléhavosti tématu, pro děsivost svědectví a jistou objevnost (romskému holocaustu se pořád nedostává tolik mediální, politické a společenské pozornosti, kolik by si zasloužil) nakonec tu čtvrtou (doporučující) hvězdičku rád přidám, avšak neubráním se dojmu, že pokud by se režisér Robert Kirchhoff soustředil - řekněme - na válečné i poválečné zkušenosti dvou tři přeživších, byla by jeho výpověď silnější. Asi chápu, proč film skáče z místa na místa (Francie, Chorvatsko, Německo, ČR, Polsko), od respondentovi k respondentovi, očividně se snaží parciální zkušenosti holocaustu univerzalizovat, ukázat, jaké nezhojené jizvy si sebou nese celoevropská romská komunita (protože o komunitu jde v tomto dokumentu na prvním místě), bohužel tímto přeskakováním a z toho vyplývajícího omezeného času (devadesát minut je tak zároveň hodně a zároveň málo) pro vzpomínající film pouze klouže po povrchu jednotlivých zkušenosti. Zvlášť škoda to je tehdy, když se dokument nadechuje, aby propojil (rodem, nikoliv intenzitou násilí) holocaust se soudobými strategiemi vylučování Romů na okraj společnosti. Cítím, že se to dokument pokoušel artikulovat, nakonec ale zůstalo u pouhého pokusu. 70 % [dafilms] (17.07.2023)

V starej kronike mesta Bardejov je veta V 15. storočí a v horách okolo Bardejova objavili skupiny ľudí tmavej pleti, hovoriaci neznámym jazykom. Od toho času začali sedliakom v dedinách z dvorov miznúť sliepky. Na túto zmienku o Cigáňoch som si spomenul, keď kdesi zo začiatku filmu pri rozhovore troch českých cigáňoch padla veta když bába ukradla slípku a uvařila z ní dětěm polívku, tak to nebyla krádež . Tá veta zaznela z ust staručkého cigána ktorý prežil koncentračný tábor a spomínal na hrôzy prežité v detstve. Film poukázal na likvidáciu tohoto etnika počas vojnových rokov a to nielen v koncentračných táboroch ale vo viacerých krajinách Európy( Slovensko, Čechy, Srbsko, Chorvátsko, Francúzsko, Poľsko, Nemecko ...). Napriek tak vážnej a tragickej téme, akou sú hromadné vraždy detí žien starcov, akou j likvidácia jedného etnika, sa mi film veľmi nepáčil. Pôsobil rozhárane a nesúrodo. Taká téma si rozhodne zaslúži viac pozornosti po stránke scenáristickej i réžie. (24.01.2019)