Dovidenia tam hore

Omlouvám se za případné spoilery. Dlouho jsem z kina neodcházel tak rozladěn, jako po tomhle filmu. Knihu jsem nečetl a ani číst nebudu a pokusím se vysvětlit proč. Ne náhodou jsou doposud uvedené Dupontelovy filmy tak špatně hodnoceny. Režisér, scénárista a zároveň hlavní protagonista mě nepřesvědčil ani v jedné z těchto rolí. Začněme samotným příběhem. Ten začíná na konci první světové války a rozvíjí se hlavně po ní. První záběry ze zákopů a zákopových bojů vypadají velmi realisticky a divákovi se při těžké heroické hudbě tají dech. To až do chvíle než přijde na řadu dech koňský. Hlavní hrdina je zasypán zeminou, kde mu je jediným zdrojem kyslíku právě koňská zdechlina. Scéna, jak z Revenanta, ovšem s tím rozdílem, že by jej natáčel někdo z Monty Pythonů. Takže z existenciální tragedie se najednou stává černá komedie. Fajn, může být. To by ovšem nesměl film pokračovat dál. Druhý z hrdinů přijde o kus obličeje, což musí být jistě nepříjemné. Ovšem z tohoto druhého hrdiny se tak nestává jen stvůra fyzická, ale i duševní. Sebestřednost, sobectví, arogance, marnivost atd. jsou této postavě naprosto tolerovány, protože je prostě postižená a nevíc je ještě umělcem. Tito lidé si přece zaslouží dvojnásob uctivého zacházení. Dokonce ikdyž vymyslí podvod, kterým napálí pozůstalé po padlých z války, je to naprosto v pořádku. Přece vymyslel brilantní plán, jak někoho podfouknout (zvláště ty bohaté) a to my máme rádi. Dokonce jeho přítel napadá veterány z války, aby je připravil o jejich peníze. Ale fandíme těm roztomilým podvodníčkům. Jednak jsou to hlavní hrdinové, pak k nim také na návštěvu přišla roztomilá holčička, která jako jediná rozumí mluvě postiženého a především ten padouch, proti kterému bojují, je ještě mnohem horší oni sami. V jedné osobě jde o krvežíznivého velitele ze zákopů, chamtivého podnikatele v pohřebnictví (kde je společníkem otce postiženého) a záletníka, který podvádí svou krásnou ženu (jež je zase sestrou toho postiženého). Proto jistě odpustíme hlavnímu hridnovi, kterého hraje Dupontel, že zapříčiní padouchovu smrt. Jenže, jak s dějem dál? Zatím tam není žádné morální ponaučení, kterým bychom mohli obhájit existenci tohoto filmu a zřejmě i knihy. Nebojte, na konci se klišoidní dramtičností nešetří. Aby dal zfetovaný postižený hrdina svému otci životní lekci, že vztahy jsou víc než peníze, spáchá přímo před ním sebevraždu. Dupontel prchá se služebnou padoucha a tou malou holčičkou do severní Afriky, kde je dopaden a vyslýchán. Řeknete si, že je konečně spravedlnosti učiněno za dost. Jenže velitel četníků během vyprávění hrdiny zjistí, že jedním z vojáků, se kterým Dupontel bojoval, byl jeho synem. Pak následuje scéna, jak vystřižená z devádesátkových krimiseriálů, kdy nechá Dupontela prchnout s desetimnutovým náskokem. Byť jsou film a jeho předloha zasazeny do doby 100 let zpátky, spíše vypovídá o dnešní bezpohlavní době bez jakýchkoli ušlechtilých hodnot a idejí. 10% (27.01.2018)

Je škoda, že se francouzští tvůrci nerozhodli natočit film čistě jako drama, námět si to určitě zasloužil a měl na to i potenciál. Bohužel pro mě, se rozhodli spojit drama s komedií a výsledek mě tak trochu zklamal (proto jedna hvězdička dolů). V tom váhání mezi vážnou a komediální polohou se pro mě pomalu ztrácel důležitý moment, se kterým jsem původně počítal, totiž možnost upozornit na zoufalou situaci, v níž se ocitlo velké množství veteránů Velké války. Ale navzdory všem výhradám šlo podle mě o dobrý film, který nebyl v žádném případě ztrátou času. (06.01.2019)

Ze začátku to vypadá, že to bude jen tuctový válečný film s dobrými efekty.... Jenže je to úplně něco jiného, jedná se o geniální ( a geniálně zahrané) psychologické drama, dost smutné a mrazivé, někdy až na hranici hororu, ale zároveň chvílemi velmi vtipné. I příběh je zajímavý- Édouard je zmrzačený, i tak ovšem pokračuje ve své vášni - kresbě. Navíc si začně vyrábět masky různých tvarů a velikostí, no je to potřeba vidět. Albert je takový podvodníček, ale nic hrozného a i když se o Édourda stará, hlavně ho využívá.... Konec je velmi zajímavý, samozřejmě ho neprozradím, ale film je to opravdu fantastický ve všech významech toho slova...97% (Prostě obrovské překvapení a jeden z nejlepších evropských filmů) (06.12.2020)

Myslel jsem si, že jdu na komedii s prvky dramatu, ale že ve filmu uvidím jedny z nejpůsobivějších válečných scén z první světové války, tak to jsem tedy nečekal. Prvních pár minut je skutečně mimořádně vyvedených a tak přesvědčivou bitevní atmosféru "mlýnku na maso" jsem dosud neviděl. Možná i proto, že z období první světové války se filmy vlastně ani netočí, což je veliká škoda! Ale do budoucna to vidím růžově a věřím, že toto temné a dramatické období našich dějin si cestu na filmová plátna najde. Na lepší časy už se totiž blýská, alespoň v sousedctví dalšího zábavního odvětví, kam si dovolím na skok odbočit. Ve světě počítačových her už se první světové vojně dává prostor a zájem dále roste. Protože jsem jejich milovník, tak odkážu na velmi povedené střílečky s historicky akurátními názvy Verdun a nově také vydaného mladšího bratříčka Tannenberg. Obě jsou multiplayerové záležitosti a pokud byste si chtěli vyzkoušet na vlastní virtuální kůži, jaké to bylo v zákopech Velké války, tak si tyto dvě hry a především Verdun nenechte ujít. Zpátky k filmu. Na shledanou tam nahoře není kdovíjak zábavný film, ale to, čím mojí pozornost dokázal upoutat je škála emocí a žánrů, kterým se věnuje. Chvíli jsem se smál, chvíli měl slzy na krajíčku a jindy jen přemýšlel o svých životních zkušenostech, které jsou někdy veselé a jindy smutné.Film ukazuje, že život je boj plný kontrastů - lásky a nenávisti, radosti a smutku, pocitu štěstí a pocitů zmaru. Jednou jsi nahoře a jindy zase dole. Život je nekončící bitva, válka, ve světě, kde není vítězů ani poražených a kde každý z nás má nějakou roli. A tohle, když se nějakému filmu podaří divákovi sdělit a probudit v něm přemítání o svém životě, tak má vyhráno. U mě se to tedy rozhodně povedlo, takže na shledanou tam nahoře. EDIT: Úplně jsem zapomněl ohodnotit herecké výkony, které jsou vynikající a po technické stránce je vše velmi povedené, od kostýmů, přes dobovou hudbu a kulisy, na jedničku. (25.11.2017)

Čas od času se ráda podívám na artovku nebo náročnější film, o kterém potom ještě dlouho přemýšlím. To je přesně případ snímku Na shledanou tam nahoře. Vizuální stránka snímku je nádherná, stejně jako jeho nostalgická atmosféra. Trochu mi vadila délka filmu, kdy hlavně v prostřední části bylo množství hluchých míst. (16.07.2021)