Poraž ďábla

Není to až tak výrazný film v Bogartově kariéře, ale vyniká právě tím, že je tu Humphrey a další skvělí herci. Vidět kdekoli Petera Lorra je prostě radost. Ta jeho tvář je taková přátelská, i když tedy většinou hraje šmejdy. Tohle je prostě parádně obsazený film, kde opravdu tolik nejde o to, co se děje, ale kdo to prožívá. (02.12.2014)

Hvězdně obsazený snímek - Bogart, Lorre, Lollobrigida, Jones - exotické prostředí a docela povedené humory, především díky komediálnímu talentu Jennifer Jonesové, která pro mě byla v celém snímku nejvýraznější. To jsou klady tohoto filmu. Jinak se ale obávám, že Beat The Devil neví, zda chce být komedií, dobrodružným snímkem anebo snad thrillerem. Nuda to není, ale bohužel chybí napětí a chybí jakákoliv akce nebo výraznější záporáci. Někdy je tento film také označován za film noir, ale bohužel mnoho z tohoto žánru v něm není. (25.12.2013)

Johna Hustona bych v tom nehledal a ostatně ani nepoznal, ale ono to výrazněji nevadí. Bogie sice spoléhá více na své charisma než že by podával nějak nadstandartní výkon, ale stačí to bohatě. On také Bogartův standard je přeci jen někde jinde než u běžných smrtelníků. A to do písmenka platí i o půvabné Jennifer Jonesové. V celém filmu není žádná výraznější scéna, žánrově je to styl "každý chvilku tahá pilku", tempo není z nejzávratnějších a děj je tu spíše aby se neřeklo. Přesto všechno je to dobrý film. Výsledek je totiž příjemně odlehčený, ne přímo komediální, ale prostě pohodový. Zpočátku vám naskočí spokojený úšklebek (již jen ta vizáž čtveřice "gangsterů" - např. Robert Morley či Peter Lorre) a zůstane tam nejen po celou stopáž, ale i po jejím doběhnutí (ovšem jen chvíli, nic trvalého se nekoná). Beat the Devil je záležitost bez výraznějších kladů či záporů. Mírný nadprůměr, ale velmi příjemný. (09.04.2008)

S původním tvůrčím a režisérským záměrem Huston natočil volnou parodii ve stylu Maltézského sokola týkající se dobrodružné cesty několika vzájemných podvodníků do Afriky za nalezišti uranu a vidinou nesmírného bohatství. Všudypřítomné ironické zesměšňování žánru a vcelku složitý, i přesto zábavný příběh, zůstává po celou svoji dobu stále zajímavý, avšak každodenní psaní scénáře během natáčení se projevuje na ne příliš komplexní spojitosti a návaznosti celkového stylu vyprávění a žánrových rozdílů veškerého dění, přičemž celková nepřesvědčivost a chybné tvůrčí kroky jsou v souhrnném filmařském pojetí více než znatelné. (07.05.2021)

Aneb jak jsme se s (M)írou krásně prospali v Artu. Dávat filmy od desíti večer je přeci jen hazard, se kterým si neporadil ani stárnoucí (až sešlý) Bogart, nevýrazná Lollobrigida, a dokonce ani můj oblíbenec již od Mad Love Peter Lorre. Potěšil snad jedině Brit Robert Morley, na jehož jméno jsem úporně mezi klimbáním vzpomínal (nakonec neúspěšně). Další iritace, protože tohoto představitele dominantních rolí ze své procházky po britských archívech přeci dobře znám. Být to v lidštější dobu, možná i za tři. Visions of Light 2012, kino Art, Brno. (03.11.2012)