Mlha v srpnu

T4-rka bol program, ktorý bol súčasťou vyššieho zámeru. Dobre poukázané, ale bez patričného strhnutia ( pokial ste v reáliach a dobe, inak sa asi opustíte a vyplačete ). Skôr som vnímal ten historický kontext ako samotný film. A už si asi nikdy nedám malinovú šťavu a zeleninovú polievku. Čo keď v ten deň vyškrtli práve mňa? 2 z 5 (30.10.2018)

„Tady v Sargau máš opravdovou šanci, Ernste Losso. Můžeme ti pomoct, když budeš chtít.“ A že je to on, tak mu rádi pomůžou, i když o to Ernst ani trochu stát nebude…Baví mě, když se sem tam najde tvůrce, který zpracuje nějaké téma z II. světové války, jemuž se ostatní věnovali málo či dokonce vůbec. A pokud je taková látka navíc ještě dobře natočená, o to raději se podívám. A to je případ právě Mlhy v srpnu, která se věnuje řízené eutanázii. Film je však v něčem zvláštní. Na rozdíl od jiných snímků v divákovi nevzbouzí hněv na základě toho, že by byli svěřenci neustále biti či týráni. Tady se k nim, až na výjimky, chovají v podstatě hezky…s tím „drobným“ detailem, že doktor Veithausen občas vezme pero, škrtne nějaká jména a jejich nositelé se už ráno jednoduše neprobudí. A v tomhle je film možná ještě děsivější a emocionálně silnější. Pak není třeba naturalistických scén, stačí jedna andělsky vypadající sestra, která se s pomocí malinovky postará o to, aby ti nešťastníci už dál netrpěli…konec trochu na efekt, přesto za mě solidní 4*. (06.02.2022)

Veľmi silný námet s niekoľkými emotívne vydarenými scénami. No celkovo ma to nezasiahlo tak, akoby si možno táto téma zaslúžila. Inak so záverom prišlo aj veľké znechutenie - divák sa totiž dozvie, že hlavní vinníci vyviazli takmer bez trestu. Človek by čakal minimálne šibenicu a niečo ako Norimberský proces a oni ich po pár rokoch pustia z basy, no hnus. Tým sa vlastne potvrdilo, že vtedajšia spoločnosť ešte aj po vojne niečo také odporné, ako zbaviť sa postihnutých, vlastne tolerovala. To je na plač. 70/100 (14.04.2017)

Historický úplne presný film "Hmla v auguste" je adaptáciou rovnomenného románu Roberta Domesa. Dráma je skutočným príbehom Ernsta Lossa o doposiaľ zanedbávanej etape z obdobia Tretej ríše. Ide o akciu T4 (Aktion T4), tajný program vyvražďovania postihnutých ľudí v nacistickom Nemecku, založený na tzv. rasovej hygiene. T4 je skrátka berlínskej adresy, kde sídlili nacisti zodpovední za tento program (Tiergartenstraße 4). Ernst Lossa sa radil medzi cigánov Jenišov. Išlo o bielych cigánov s typickým kočovným spôsobom života a v priebehu 2. svetovej vojny sa práve Jenišovia žijúci na území nacistického Nemecka stali obeťami rasového výskumu a väčšina z nich boli odoslaní do koncentračných táborov. Ernst Lossa sa narodil 1. novembra 1929 a posledných 11 rokov svojho života trávil izolovaný od rodičov aj súrodencov. Namiesto lásky a bezpečia sa mu dostávalo len nenávisti a opovrhovania a v takomto prostredí sa formovala jeho osobnosť, najskôr v detskom domove v Augsburgu, potom od 20.4.1942 v psychiatrickej liečebni v Kaufbeurene, kde bol dňa 9.8.1944 zavraždený po podaní dvoch injekcii morfinu ako antisociálny a neformovateľný chlapec v rámci nacistického programu eutanázie. Nedožil sa ani 15 rokov, jeho rodičia už taktiež nežili, matka zomrela na TBC v roku 1933 a otec na infarkt v koncentračnom tábore Flossenbürg ako 35 ročný. Po vojne za takmer 2000 prípadov eutanázie v psychiatrickej liečebni Kaufbeurene a jej pobočke Irsee boli hlavní vinníci potrestaní. Lekár Valentin Faltlhauser za podnecovanie k vraždám odsúdený na 3 roky väzenia (v internačnom tábore USA bol zadržaný 16 mesiacov, zbytok trestu neodsedel), sestra Paulina Kneissler bola odsúdená na 4 roky väzenia za spoluúčasť na 200 vraždách v rámci nacistickej eutanázie (odsedela iba 1 rok) a hlavný vinník Walter Schultze odsúdený za spoluúčasť na 380 vraždách na 4 roky väzenia. Doporučujem k tejto téme pozrieť Hitlerovi lekári: Vražedné reformy, 2003. (31.03.2017)

Další dobrý německý film, střílející do vlastních řad. V době Hitlerovy vlády byli v Německu usmrcováni tělesně a duševně postižení lidé, aby se tzv. očistila rasa. Mezi ně se někdy dostali i lidé zcela zdraví, ale buď byli úplní sirotci nebo patřili k tzv. méněcenným rasám. Ernst, který se do takovéhoto ústavu dostane, sice má otce, ale patří mezi Jeniše (bílé Cikány). Jenišové jsou většinou kočovníci a absence trvalého bydliště byla také důvodem pobytu dětí v ústavu a experimentů na nich. Film určitě stojí za shlédnutí. (28.03.2017)