Mlha v srpnu

Další dobrý německý film, střílející do vlastních řad. V době Hitlerovy vlády byli v Německu usmrcováni tělesně a duševně postižení lidé, aby se tzv. očistila rasa. Mezi ně se někdy dostali i lidé zcela zdraví, ale buď byli úplní sirotci nebo patřili k tzv. méněcenným rasám. Ernst, který se do takovéhoto ústavu dostane, sice má otce, ale patří mezi Jeniše (bílé Cikány). Jenišové jsou většinou kočovníci a absence trvalého bydliště byla také důvodem pobytu dětí v ústavu a experimentů na nich. Film určitě stojí za shlédnutí. (28.03.2017)

Veľmi silný námet s niekoľkými emotívne vydarenými scénami. No celkovo ma to nezasiahlo tak, akoby si možno táto téma zaslúžila. Inak so záverom prišlo aj veľké znechutenie - divák sa totiž dozvie, že hlavní vinníci vyviazli takmer bez trestu. Človek by čakal minimálne šibenicu a niečo ako Norimberský proces a oni ich po pár rokoch pustia z basy, no hnus. Tým sa vlastne potvrdilo, že vtedajšia spoločnosť ešte aj po vojne niečo také odporné, ako zbaviť sa postihnutých, vlastne tolerovala. To je na plač. 70/100 (14.04.2017)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)

Zasazení děje do nacistické léčebny s hrozivými metodami zní velice lákavě, ale nenechte se zmást - Mlha v srpnu má svou komorností a orientací na kladné i záporné postavy mnohem blíže k Přeletu nad kukaččím hnízdem. Jen tady vystupují dětští protagonisté, kteří se chovají jako uvědomělí dospělí, a nacisté nenahánějí hrůzu ani morální odpor, naopak je nám jich chvílemi téměř líto (Sebastian Koch je totiž za každých okolností alespoň trochu sympatický a Henriette Confurius je neskutečně krásná, vskutku andělská mrcha). Emocionálního ani fyzického naturalismu se bohužel nedočkáme, tohle je pouze pěkně natočená slátanina filmů z psychiatrického oddělení, která nedokáže zužitkovat svůj palčivý historický podtext tak, aby se na ní ve fanouškovských éterech někdy nahlas vzpomínalo... 55% (21.04.2017)

"Tak a vyráží se za indiány!" Zeleninová polévka ještě nikdy nebyla tak hladová a malinová šťáva tak jedovatá. Tento mrazivě autentický film byl natočen podle stejnojmenného životopisného románu, který v roce 2008 napsal německý novinář Robert Domes. Jeho příběh pak zobrazuje zkutečné osudy mladého romského chlapce ze společenství Jenišů, aby tak upozornil na další zrůdnosti nacistického režimu, páchanými s odzbrojující samozřejmostí v duchu falešné přátelskosti či lidskosti, ale též jménem eugeniky i eutanázie. (11.11.2016)