Nemáš ani zdání, jak moc tě mám ráda

Matka s dcerou u psychoterapeuta hovoří o svých pocitech a terapeut je požádá, aby našly jiná slova, než jaká právě použily – tentokrát adekvátnější a mírnější. Slova v tomto filmu působí jako dvojsečná zbraň, která zraňuje jak posluchače, tak toho, kdo je vyřkl. Ostatně je to zřejmé již z názvu filmu: vyznání lásky, které současně působí jako citové vydírání s cílem vzbudit v adresátovi pocit viny. Je to věta pronesená matkou, která se svou asi dvacetiletou dcerou nedokáže už celé roky najít společnou řeč. Obě se teď spolu učí znovu mluvit pod dohledem krakovského profesora. (Kino na hranici)