Lietadlom, vlakom, autom...

Príjemná oddychovka. Martin hrá bez najmenších zaváhaní a jeho postava je sympatická. Rovnako je to aj u smoliara Candyho. Film má skvelé tempo a niekoľko silných miest - diaľnica v aute ma bavila veľmi. Hughes je tu dospelý a netlačí na pílu. Necháva svoje postavy postupne prechádzať rôznymi eskapádami - jedna bizarnejšia ako druhá. Charaktery ako také vďaka tomu prechádzajú výraznou zmenou. Iste, takýchto filmov je veľa, ale Hughes spravil to skrátka uchopil medzi prvými za ten správny koniec. Funkčné a keď to pôjde v telke rád si to pozriem znova. Ale podobne ako väčšina jeho filmov aj toto už zaváňa starinou. Ako príjemné obhliadnutie na filmy, ktoré kedysi určovali žáner, je to ale celkom príjemné memento. Štek Kevina Bacona poteší. (18.05.2020)

Krásny príklad typickej komédie 80-tych rokov. Úplne jednoduchý námet je rozpracovaný do veľkolepého diela plného úžasného humoru. Ako tmel medzi gagmi, ako bolo v 80s zvykom, slúži skvelá hudba (tradičný synth soundtrack). Avšak nie sú to len geniálne gagy, ktoré robia tento filmík nezabudnuteľným. Hlavne sú to dokonalé herecké výkony. Či už Steve Martin (ktorý časom klesol k rôznym srágorám), ale hlavne skvostný John Candy. V každej scéne, v každej sekunde hraje celým telom. I tu najbanálnejšiu scénu dokáže premeniť na niečo úžasné. A to nehovorím o priamočiarých gagoch - tie sú dokonalé (napr. jeho tanec na Raya Charelsa - Mess Around v aute, či "rituál" pred spánkom). John Hughes je človek na správnom mieste. Jednou vetou a skvelým hereckým výkonom Johna Candyho dokáže premeniť slzy vyvolávajúci smiech na slzy vyvolávajúcu smútnu scénu. Prakticky dokonalý film, pre fanúšikov komédií osemdesiatych rokov nevyhnutnosť. (30.04.2006)

Where's your other hand? / Between two pillows... / Those aren't pillows! Steve Martin není špatný herec a jako člověk a tvůrce se projevuje v průběhu kariéry překvapivě inteligentně. Nemohu se ale zbavit dojmu, že se ambicemi v komediálním žánru trochu minul, o čemž mne naposledy přesvědčil skvělou rolí prvotřídní neocon-svině v nedoceněné Uličce slávy Anga Lee. Zde jeho ne úplně naplněné snahy být legrační zdařile a bohatě substituuje scénář, který ocení každý, kdo má alespoň skromné zkušenosti s trampotami na cestách, a John (eye-)Candy, jenž Martinovu neduživou komediální člověčinu bohatě substiuuje. Nestydím se přiznat, že především díky menšíkovské postavě spontánního Dela Griffitha jsem byl na konci skoro dojatý. Milé retro. (27.10.2018)

Neal Page (Steve Martin) nechce nic jiného, než strávit svátky se svojí rodinou. Bohužel pracovní vytížení mu znemožní vyrazit za rodinou dříve, než posledním možným letadlem - a tak, když je letadlo díky nepřízni počasí odkloněno kamsi do Wichity, nezbývá než nasadit všechny síly (a všechny možné dopravní prostředky), aby se dostal domů včas. Vše komplikuje podivný spolucestující, Del Griffith (John Candy), který i přes veškerou snahu Nealovi pomoci, oba dva častěji dostane do průšvihu ... Tato komedie je typický představitelem komedií konce devadesátých let - směle se může řadit k Murphyovkám (Záměna, Cesta do Ameriky), Kokosům ve sněhu a podobným. Ani Letadla, vlaky a automobily z této řady nikterak nevybočují - divák se docela dobře pobaví, ale že bych úplně nadskakoval nadšením, to zase ne. Oba hlavní herečtí představitelé podávají herecký výkon odpovídající typu filmu, sice mi dlouho trvalo, než jsem si zvykl na tmavovlasého Johna Candyho, ale pak mi skvěle do své role sednul. 3.5* (17.05.2010)

Z nějakého neznámého důvodu mě dlouho odrazoval plakát, ale vysvětlení pro to nemám. Teprve včera jsem prolomila ledy a ejhle, vyklubal se z toho prima film, kde jsem měla neustále ten známý, stabilní úsměv na tváři s občasnými záchvaty smíchu. Ne moc, ale byly. Tak krásně nesourodá dvojka mně osmdesát sedm minut pomohla zapomenout na moje trable, protože oni jich zažili nespočet i když v jiném odvětví svého života. Nezapomenu na jejich jízdu autem, jejich spánek v motelu, na srdcaře Dela s jeho kroužky na závěsy a bylo by toho ještě mnohem víc. V dnešní době najít něco relaxačního, s pochopitelným happyendem, je už téměř zázrak. Možná, že se v té době točilo víc takových filmových perliček a já doufám, že je ještě najdu. Roadmovie splnila včera večer svůj účel, dokonce mně skoro ukápla slza, ale kdy? To uhodnete při zhlédnutí. Ano, je to jednoduché, předvídatelné, ale to mně bylo úplně fuk.....Díky (07.02.2017)