Snídaňový klub

Teen komedie? Mě nejvic komické připadá, že jsem na tohle obětoval dual layer disk za dvacku. Odporná zrůdnost, na kterou jsem se neprozřetelně nechal zlákat, protože high school osmdesátkové filmy prostě můžu. Jenomže tady se neděje zhola nic, až na to, že jejich trucoučebna nápadně připomíná výdejnu brněského MZK. (02.02.2011)

Na Snídaňovém klubu je vidět úporná snaha udělat z něj generační film a ve Spojených státech jde údajně o kultovní záležitost. No nevím, nezdá se mi, že by nějak zásadně vypovídal o mladé generaci 80. let, spíš jde o jakýsi pozérský manifest puberťáků. Pubertou si museli projít všichni a ti, co v ní jsou momentálně, se pochopitelně mohou s hrdiny filmu ztotožnit. Nic víc než podrážděnost z rodičů a učitelské autority se z jejich dialogů a skutků vyčíst nedá. Ke skutečným postavám mají daleko, jde spíš o klasické školní typy - tak ukázkové, že z toho na hony čiší scénáristická účelovost. Humorné to není a vzhledem k výše uvedenému mi tam nefunguje ani ta psychologická rovina a nedokážu se s těmi týpky ztotožnit ani emocionálně, zvlášť sígr a provokatér v podání Judda Nelsona by podle mě potřeboval spíš pár facek než pochopení. Jeho představa o nezávislosti a životě totiž bez usměrnění končí tam, kde se odehrává francouzský snímek Mezi zdmi. Aby systém fungoval, nemůže každý jenom žvanit o svých právech, ale musí sám přispět. Hrdinové filmu se ani nechovají nějak realisticky a jejich spárování na konci je taky jen důsledkem scénáristické násilnosti. Celkový dojem: 40 %. (20.04.2011)

Jsou dva filmy, které budu vždy považovat za ty nejúžasnější, nejlepší a nejpřirozenější snímky o mladistvých a dospívání zařazených do kategorie Komedie/Drama. Sněženky a machři a Snídaňový klub. Ačkoliv se od sebe liší jak zemí výroby, tak jistým stylem, zpracovávají stejné téma. Mládež. Oba snímky se vyznačují skvělým scénářem, různorodými charaktery a skvěle vyváženou mírou humoru bezstarostného dospívaní, který se může během několika okamžiků přehoupnout do té vážnější roviny, kde nastává uvědomění si vlastních činů a chyb a poté následuje přechod do dospělosti. A tak, jak je ve Snídaňovém klubu banda pěti "ukázkových" typů, které musí mít snad každá třída - A Brain, An Athlete, A Basket Case, Pprincess, A Criminal, téměř stejné se nacházejí i ve Sněženkách a machrech. The Breakfast Club má výborný scénář, o to více jej obdivuji, že je mnohdy založen na pouhé improvizaci a skvělé herce, typově dokonale obsazené. Nejlepší pro mě: John Bender, správný drsňák s dobrým srdcem a Allison Reynolds, zamlklá podivínka. Scény, kdy Bender leze v šachtě a vypráví vtip, kdy si všichni chystají svačinu, či úžasná konverzace mezi "všema očima", jsou nezapomenutelné:) Snídaňový klub je kult a vzpomínka na doby, kdy se dokázaly točit filmy pro mládež vkusně a zároveň vtipně. S lehkostí, a zároveň jistým důrazem a důležitostí. "Ví Barry Manilow, že jste mu vykradl šatník?" :) (09.05.2014)

„VÁŽENÝ PANE VERNONE, CHÁPEME, ŽE JSME MUSELI ZŮSTAT ZA TREST V SOBOTU VE ŠKOLE.ALE JSTE BLÁZEN, ŽE JSTE CHTĚL, ABYCHOM PSALI PRÁCI O TOM, KDO JSME…“  Týnejdžerský psycho pro dospělý! Opravdu zajímavě rozvinutý pojednání o lidský osobnosti… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) V roce 2015 byl film digitálně remasterován a na oslavu 30. výročí znovu promítán ve 430 kinech. 2.)  V roce 2016 byl vybrán pro uchování v Národním filmovém registru Spojených států Kongresovou knihovnou jako „kulturně, historicky nebo esteticky významný“. 2.) Snímek získal uznání kritiků po celém světě. ///                         PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (31.10.2023)

Ísť v sobotu do školy za trest nie je nič príjemné, zvlášť ak lavice zdieľate s niekoľkými čudákmi. Pätica študentov zdanlivo nemá absolútne nič spoločné, ale ako ubieha čas, nachádzajú spoločnú reč a hlavne spoločného nepriateľa - učiteľa, ktorý z nich pomaly začína šalieť. Výborné a vtipné dialógy sú tou najsilnejšou zbraňou filmu a niekoľkokrát som sa vážne dobre zasmial. Filmom preletí zopár songov z 80-tych rokov, takže atmosféra je ako vyšitá. Menu E. Estevez sa snažím vyhýbať, ale tu sa dá prežiť a"breakfest" som si vychutnal. 70%. (06.09.2011)