Semestr

Svědectví o existenci jedné retardované, dementní generace. Ke které sice věkově bohužel patřím, jinak se k ní však moc nehlásím. Jelikož nemám ty jejich Facebooky a od jejich světa jsem se vždy snažil udržovat co největší odstup, tak jsem si jejich realitu, vidění světa, chcete-li, mohl vždycky jenom představovat. Jo. Myslím si, že nějak takhle pitomě musí vypadat. Velkým zpestřením seriálu je hra "Která z postav je největší dement a je ti nejvíce nesympatická?", neb ač tu postav nevystupuje tolik, tak se vehementně snaží se díl po dílu ve své blbosti předhánět. Ano, jakkoli se mi většinu času chtělo u Semestru blít, tak po technické stránce je to udělané (moc) dobře a, pokud mohu posoudit, obraz dnešní mládeže zachycuje věrně. Jeden příklad za všechny - přítelkyně vám po Skypu sděluje, že jste si spolu v Berlíně tak nějak neměli moc co říci a že se odcizujete a vy mezi tím řešíte s dementem z vedlejší místnosti, která pornoherečka má lepší kozy. Ahoj lásko... 90% (12.12.2016)

Ale hovňajz seriál o mladejch, protože pokud jo, tak si zasloužíme leda tak sešlehat napájecím kabelem od laptopu ((o=´ Na první dobrou je pro mě dost překvapující, jak jsou obě hlavní postavy nesympatické, Damián je namachrovanej, nepříliš bystrej hajz, zatímco Amálie je pseudoéterická inťouška, co studuje filmovou vědu... Ehm .... Jenže bacha, ono to fakt dobře funguje, protože když jsem neměl komu fandit, tak mě tohle voyerskej styl natečení neskutečně bavil (jen a pouze snímání plochy obrazovky, čili skype, facebook a podobné vifikundační piškuntály). Navíc je hrozně moc příjemné, že se tu jede spíš v náznacích, detailech a nejednoznačnostech, to je jednoduše hrozně fajn, osvěžující a v kombinaci s formou natáčení i neskutečně funkční. (05.12.2016)

Od pařeb k anonymnímu měšťáckému způsobu života. Kluci mají problémy s holkama, holky s klukama, jen se to dnes řeší pomocí netu. Semestr sice dost klouže po povrchu a vedlejší postavy jsou laciné karikatury (hlavně kámoška blogerka), na druhou stranu se alespoň snaží realisticky vymodelovat dnešní vysokoškoláky. A v porovnání s normalizací se vlastně nic nezměnilo - hrdinové Semestru by si skvěle rozuměli s hrdiny Šabachových knížek jako Občanský průkaz. (16.12.2016)

Zjišťuju, že mi pomaličku ujíždí vlak. Nemám totiž iPhone, MacBook, ani nepoužívám Skype či spoustu jiných programů, přes které Amálie s Damiánem na mimořádné lince Praha - Berlín komunikuje. I tak jsem se ale v příběhu těch dvou neztratil, za což si gratuluju : ) A pochvala autorům za výborný soundtrack .. (05.01.2017)

Lži, pokrytectví, podvádění či porucha soustředění... jen pár z mnoha témat, které probírá tento seriál, Adam Sedlák a taky některé z důvodů, proč nenávidím moji generaci. Troufnu si říct, že nejlepší český režisér (možná s , možná bez, přívlastku současný) to zkrátka dokázal už ve své prvotině nastavit nepříjemné a zcela bez jakýchkoliv růžových brýlí (jak to mnozí neúspěšní režiséři u takovýchto témat dělají) zrcadlo zobrazující naší a především pak mladou (ale pořád o něco starší než já, chjo) společnost, a to vše v tom nejúdernějším stylu. Nebo, nevím, možá by to šlo úderněji, do toho kecat ale nebudu, protože už samotné pojetí této hry na dokonalý vztah/život, zatímco jeden druhému nemůže věřit a vše se to propadá do světa nezájmu a ignorace, kde si stačí vypnout zvuk a hrát si na šťastný pár. Neuvěřitelná lehkost v odvyprávění těžkého příběhu, který (jak už někdo poznamenal a já nemůžu než souhlasit) se vlastně odehrává jen tak mimochodem. Každý detail má v této věci, která má mimochodem neuvěřitelný spád, své místo. No a herci samozřejmě super. Jediný problém mám, že někde v čtvrtém nebo pátém díle si tam bůhvíproč nadávali na můj vkus nějak dlouho a moc se to nehýbalo - to se dá ale odpustit, život prostě takový je. Což mi po zhlédnutí došlo, že jsem z toho vlastně strašně smutnej. (26.05.2024)