Pelíšky

Myslím, že tenhle film není určen ani tak pro ty, co tehdejší dobu zažili, jako spíš pro ty, co zažili všechny ty svoje fotry komouše a antikomouše, jež dotyčná doba stvořila. Na každém sídlišti se hlavně v devadesátých letech "totalitní dědci" vyskytovali hojně a kdo to nezná, ten si bezmála geniální vtipy a narážky se svěřováním nástěnky, anarchistickým nokem a soudruhy z NDR patřičně neužije. I bez přítomnosti stínu socialismu však zůstávají Pelíšky výbornou komedií, která stojí na až neuvěřitelně povedeném obsazení - co postavička, to perla... (15.11.2010)

Jeden z nejnudnějších filmů posledních let. Není to tím, že bych vtipy nepochopil, já je pochopil, ale prostě mi nepřišly vtipné! I když mé srdce plesá v momentech, když se zesměšňují komunisti, tento film i přesto neobstojí. Slepit z pár kamínků celou mozaiku nelze. Podle mě až neúměrně přeceňovaný film, Kodetovy hysterické výlevy místy tahaly za nervy, hlášky jedním slovem nezajímavé, herecké výkony by ušly. Jako divadelní fraška na téma "Jak to chodívalo za komunistů" by Pelíšky určitě obstály líp, ale proč vznikl tenhle umělý slepenec, nad tím zůstává rozum stát. Zcela nezajímavý film. Ale abych jen nekritizoval, pár solidních momentů se našlo. (09.06.2006)

Vynikající komedie, jedna z českých nejlepších. Hřebejk po svém vrcholu už netočí tak jako dřív (přeci jenom mě Pupendo dost nudilo a Horem Pádem nebylo to pravé ořechové). To samé můžeme nalézt u Michaela Baye (po svém vrcholu Skále také netočí už tak dobře, Armageddon - dobře, to se ještě dá, Pearl Harbor, se zavřenými oči také... no myslím, že jste mě pochopili). Škoda pana Kodeta. Bude mi chybět. Byl to vyjímečný herec. (21.07.2005)

V Pelíškách už bohužel není nic z té nadějné, rozechvělé a nesmělé kuráže k neobvyklému a čistému, byť dojemně neotesanému tvaru Šakalích let. *** Sice hlavně zpočátku se tu drsně esenciálně zachycuje ta destruktivní neláska, nenávistná zhrublost, zaslepená, sobecká omezenost a zuřivá nemohoucnost různých typů mužských trosek té bezdějinné éry, ale jistá vtíravost, otřelost, podbízivost některých levných vtipů, poplatné humorné postupy a osvědčené inscenační rámce téhle linii značně srážejí hřebínek, přičemž absurdně melodramatický zvrat a konec jí doslova lámou vaz, takže co se až bolestně, byť komediálně, týkalo něčeho zabijácky životného, vyšumí do prázdna a zbude jen harmonicky uzavřený příběh s patetickou douškou a zalkáním. Zůstane jen eunuchovsky mile, literárně vypointovaná, zinscenovaná povídka. Škoda, ale míním, že Hřebejk nic lepšího a životnějšího než Šakalí léta nestvořil, od té doby se šusem zaprodává a valem ztrácí rozum i cit. Mezi Šakalími léty a Pelíšky je sedmimílový krok do tvůrčí normalizace, a Hřebejk od té doby kráčí po šipkách a sám sebou zatlouká do rakve svůj mladý talent, tak předčasně skonalý. (15.02.2015)

Jest zajímavo dosledovati novou prequelovou trilogii Zahradnictví a celou tuto událost letošního roku završit reprízou oblíbených Pelíšků. A shledat, že Pelíšky zestárly. Zatímco v trilogii se pracuje s postavami ze široka, před našima očima stárnou, vyvíjejí se, prožívají dvě totality i osobní příběhy nejen milostného charakteru. A v Pelíšcích jen lákáme na zkratkovitou podívanou, jež byla sice důležitým dílkem mozaiky o naší minulosti, leč nikoli absolutním a definitivním pohledem na mytizované události osmašedesátého. Tedy co zůstalo? Ach ano, to charakterní sólo milovaného Kodeta. Ale příběh o domácím tyranovi je již naší kultuře velmi dobře znám a máme na paměti již Haasovu nebo Marvanovu kreaci. A samozřejmě nikdy nezapomene na zpracování Dreyera Pán domu aneb Tyranův pád, klenotu dánského filmu roku 1925. (26.11.2017)