Pelíšky

„Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!” –– Pro mě bezesporu nejlepší film české kinematografie vůbec. Už jenom ta skutečnost, že mě dokázal natolik chytit za srdce svým dokonalým kouzlem tehdejší doby, že jsem se do ní chtěl byť jen na krátkou chvíli podívat, mluví snad už za hodně. Pokud k tomu však přidáme životní roli Jiří Kodeta (čest jeho památce) a všeobecně skvělé herecké výkony, brilantní scénář perlící jednu glosu za druhou a výbornou Hřebejkovu režii, znamenají pro mě Pelíšky film, na nějž se můžu dívat stále dokola a dokola a stále jej budu obdivovat. A při scéně, kdy Kodet hraje českou hymnu, mi pokaždé naskočí husí kůže. (24.07.2008)

Jeden z klenotů české kinematografie, který skvěle reflektuje dobu i mentalitu a obsahuje velké množství scén, které sice na první pohled vypadají jako nezávazná konverzační sranda, v kontextu událostí ale získávají na síle. Škoda jen, že neustálým omíláním se omílají i hrany tohoto snímku a jeho jedinečnost dostává na frak. měl by číhat v ústraní a vždy ve správnou chvíli vystrčit růžky a zdrtit svojí sílou. Protože jako jeden z mála českých filmů má tu moc. (08.10.2010)

Jedno z nejlepších děl naší národní tvorby devadesátých let představuje současně jeden z mála zdařilých pohledů na rok Pražského jara a komunistické období vůbec. Pohled o to cennější, že nezkresluje a nedémonizuje žádnou z odpůrčích stran, jejichž přednosti v nezkreslujícím - protože neúprosném - stále dětském pohledu jaksi nejsou ututlávat nebo potlačovat. Chce se říci: Ano, takoví jsme tehdy také byli. (25.08.2007)

Pro mě nejlepší a nejoblíbenější český film vůbec, který podle mě nemá žádnou chybu. Dokáže vás neskutečně rozesmát i rozplakat. Super sestava herců kteří podávají doslova oscarové výkony, ovšem Kodetův neurotický cvok září ze všech nejvíc. Prostě co postava to herecký klenot. Scénář je dokonalej- slavné scény jako s nerozbitnýma skleničkama, lžičkami z umělé hmoty nebo nok vs. knedlík jsou už legendární. A to teprve nemluvím o kultovních hláškách- ''Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu? ‘‘… ‘‘stříleli za války do vzduchu''. ''Řekl jsem pět, myslel jsem deset''. ''A skláři nebudou mít co žrát''. "Bolševikovi dávám rok, maximálně dva''. ''Udělej tam značku!! ‘‘… ‘‘jak, mám udělat značku ty vole? ‘‘…’’ drápem, né ty vole''. ''Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!''. ''To není náhoda, taky ta polka Marie Sklodowska - sklo''. ''Hledáš někoho soudruhu? ''... '' cože? '' prask! ''Nešla by Jindra ven?’’… ''nikdy! nebo navždy!'' A s Pelíšky jedině navždy. (25.01.2009)

Jeden z absolutních vrcholů české kinematografie, film, který člověka nikdy neomrzí. Neuvěřitelně realistické pojetí a vykreslení dvou rodin, které stojí na opačné straně. Nezapomenutelné hlášky, které již dnes doslova zlidověly a také řada velmi silných scén. Nezažila jsem tu dobu, ale jsem velmi vděčná, že vznikl takto výborný film, který bude navždy všem generacím připomínat jednu významnou událost našich dějin, i když všechny narážky asi už nikdo plně nepochopí tak jako lidé, co tu dobu zažili. U závěrečných minut mě vždy silně mrazí a miluji symboliku posledního záběru na ptáky v kleci, tento jediný záběr má větší sílu než tisíc slov. (24.12.2012)