Easy

Pustil jsem si pátý díl (pozdější ponzmá: všechny díly jsou skvělé), kde vystupuje můj oblíbenec Maron. Díl je klasickej nářek starého muže nad dnešní narcistní youtuber érou. Maron zde v podstatě hraje sám sebe – autor, co píše autobiografii, rozvedený, randí s o 20 let mladšími. Nechci moc spoilerovat, ale pointa toho Maronova dílu je moc dobrá. Opravdu je stará generace páprdů lepší než „umělkyně se selfie tyčí?“ Není to prostě jen tak, že současné technologie umožňují tvořit autobiografické umění doslova z minuty na minutu, ovšem podstata zůstává stejná – někdo nám své srdíčko (a někdy i genitálie) předkládá otevřeně na talíři. Ber, nebo nech být. (17.10.2016)

Easy začína jednoducho, krátko, ako jednohubka na vychladenie hlavy po dlhom dni. Postupne však dochádza v jednotlivých epizódach k prepletaniu postáv, prípadne dejov, aj keď len námatkovo okrajovo. A z jednoduchého nám zrazu vzniká niečo premyslenejšie a komplexnejšie, pričom nikdy neviem, čím ma prekvapí ďalší diel (aj keď niekedy som nedočkavá a musím si prečítať obsah). Druhá séria si polepšila a tretia je zatiaľ top. (28.05.2020)

Tohle je tak strašně low-stakes, že je to až nezajímavé, většinu času to nikam nevede a téměř nic se tam nestane. Pointu člověk musí hledat s mikroskopem a i tak ji většinu času vůbec nenajde. Povídka prostě jen tak nějak doběhne a vyšumí. Nejvíc to dokáže zaujmout snad jen nahotou a některými slavnějšími jmény, ale to na kvalitní seriál nestačí. (31.01.2024)

První setkání se Swanbergem mě uchvátilo. Strašně příjemná antologie povídek ze života, kde se neděje nic dramatického a právě v tom spočívá kouzlo seriálu. Zároveň koncept využívá premisy, že každý jsme hlavní postavou svého vlastního příběhu, ale mnohdy jen bezvýznamnou vedlejší postavou příběhu někoho jiného. (18.02.2020)

Swanberg chtěl být upřímný a to se mu povedlo! ___ Série střípků nevšedních všedností života. Zrcadlení zkušeností se seriálem může člověka udělat lepším, empatičtějším a pomůže si uvědomit, že ačkoliv to skoro vždy nevypadá, tak při kontaktu s jinými osobami máme vždy proti či při sobě citlivého člověka, který pod nánosem zkušeností a/nebo i jako obrana před zraněním vlastní duše, je více či méně na povrchu zatvrzelým, ale uvnitř je to komplikovaný labyrint zřetězených, nevysvětlených a často zmatených, ale vždy opravdových citů, jejichž odhalovaní není vůbec běžné, ať už před někým, nebo dokonce před sebou samým. (03.08.2020)