Willow

Viděl jsem ho kdysi dávno a nějak mi asi zůstal v paměti. Jen na ten název si ne a ne vzpomenout. Pak jednou hledám nějakou fantasy navečer a na co náhodou nenarazím. I po těch letech, ač uznávám, že tohle je spíš taková fantasy pohádka pro děti, to má něco do sebe. Vážně jsem se dobře bavil a s trochou nostalgie dokážu pár malých škobrtnutí odpustit. Klidně bych si dal něco podobného. A Sorshu. (16.01.2014)

Hodně slušné pohádkově laděné fantasy ještě z dob, kdy se tomu ještě jakž takž věnovala veškerá potřebná energie točily se zajímavé a poutavé fantasy a ne ty srágory co dneska. Tohle má sice ultraklaisickou fantasy zápletku (jen se tu místo prstenu putuje s malým dítětem), ale snad právě proto mě to bavilo. Nezaplavuje nás to okázalými exteriéry a high-tech triky, jen to prostě vypráví příběh.... (21.06.2010)

George Lucas za příběhem, Ron Howard za kamerou, to slibovalo hodně, ale zase to shazovala myšlenka na Vala Kilmera s mečem před kamerou. Nicméně opak byl nakonec pravdou, Val Kilmer to zvlád vcelku s přehledem, zato ale Lucas i Howard zůstali mírně za očekáváním a nabídli jen nadprůměrnej fantasy snímek, kterej má slušnej příběh a dobrou atmosféru a na tu dobu zajímavý a netrapný triky( teda až na toho draka, co vypadal jak žížala křížená s prasetem) , ale o moc víc toho nenabídne. (25.03.2009)

Královna ze Sněhurky se jmenovala Bavmorda, jsem ráda, že to vím! Drak tady byl vrcholně ohavný, vypadal jako genetický pokus Doktora 0 vzniklý ze zkřížení Vetřelce a tatarského bifteku. Madmartigan a Sorsha byli krásný pár, Ellora byla roztomilé, soucit, zájem a dojetí budící miminko (a od samého počátku vypadala nejméně rok stará, já vím, novorozenec, natáčení, zátěž, ale ani v pohádkách se děti nerodí už pomalu ve věku na nástup do školy). Madmartigan a Sorsha předvedli typický dialog muž-žena. "Nechci, abys mi utekla." Proč? Že jsem tvoje slunce, tvůj měsíc, nebe plné hvězd?" "A tyhle věci jsem ti včera vážně ve stanu říkal?" "A že mě miluješ." "Nevzpomínám si." "Obelhals mě." "Ne, ale ... jako bych to včera ani nebyl já." "Asi jak jsem tě spoutala svým kouzlem, byl jsi proti němu bezmocný." "Možná." "A pak?" "Přešlo to." "Cože? Nejdřív - bez tebe živořím v temnotě a pak to přejde?!" "Jo." Tak to je milostný vztah v několika větách. Geniální. Poradny to můžou zabalit. (26.01.2014)

Vitální, živelné a svéhlavé, tudíž i maličko neukázněné ... a především velice vynalézavé pohádkové dobrodružství, které by mohlo (kdyby chtělo) s přehledem hodit pomyslnou rukavici nemístně namyšlenému 21. století, které se tak rádo samolibě zhlíží ve svých technologických možnostech a přitom zapomíná, že podstata dobrého příběhu nespočívá v digitálních efektech. Nicméně ... vyprávění nemá potřebu sobě či komukoli jinému něco dokazovat. Je cele oddáno svým hrdinům (těm kladným, pochopitelně), sdílí s nimi jejich osudy - a jeho myšlenky, činy i emoce jsou upřímné. Jeho triky mají (s ohledem na dobu vzniku) velice solidní úroveň, účinkují v něm opravdoví malí lidé - liliputáni ... a taky ŽIVÁ NEFALŠOVANÁ ZVÍŘÁTKA, což se v dnešní době už jen tak nevidí. Poctivé 4* mu tak patří plným právem. (27.12.2019)