Osudový dotyk

Lapsus memoriae. Blackout. Výpadek paměti nebo prostě vokno- stresující věc v leckteré situaci (při testu obvzlášť). Možná měl Evan štěstí, že si některé hrůzné zážitky z dětství nepamatoval..(Ano, děti k sobě umí být navzájem velmi kruté, nevím, proč se psychologové neustále diví). O to bolestivější bylo pak jejich zpětné zjištění. Emocionálně mě to neroztrhalo jako onu poštovní schránku, mladou čtyřku sem pozorovala s mírně pootevřenými ústy- hráli líp jak někteří dospělí. Director´s cut ending je sice nápaditější než ten, kdy se dva lidé minou na přeplněné ulici, ale preferuju přesto ten původní. 90%. Ještě jedna věc- po skončení filmu mě popadla jedna prazvláštní chuť, pustit si dlouhý, táhlý a pomalý soundtrack. (Asi na mě byl snímek moc zbrklý). Kdo ví. (23.06.2007)

"Pořád plánujete změnit názor vědců na to, jak mysl asimiluje vzpomínky?" Kdybych měl schopnost měnit minulost, tak bych to neudělal. Ta jediná drobná chybka, která mě posledních dvacet let budí ze sna, totiž nestojí za opravu, kdybych kvůli tomu měl ohrozit svůj skvělý život. Evan však svou Kayley nezískal na první, druhý ani třetí pokus, tak do toho šel a já jsem přitom cítil, že vidím cosi výjimečného. Jenže mě celou dobu bavilo pouze sledovat jednotlivé verze Kayley a jedinečného spolubydlícího Thumpera. Oproti tomu Evanovy výlety do dětství mě dost štvaly, protože upalování psů, zabíjení nemluvňat výbuchem a ani výroba dětské pornografie nejsou tou zábavou, za kterou rozdávám hvězdičky. (19.12.2016)

Velice dobrý námět......dvě věci, ze kterých se může zbláznit i velký génius....nekonečnost vesmíru a schopnosti mozku. Ta druhá je ústředním motivem. Napadají mě hned dva filmy: Lola běží o život a Memento. V každém případě, pokud má film vracečky, působí neskonalé blaho na moje filmové chuťové pohárky. Opravdu lahůdka, barevné efekty a pokroucení obrazu, prostě žůžo. (31.07.2004)

Ashton Kutcher, který si mohl tímto filmem zajistit nesmrtelnost, mi přijde jako jedna ze slabin jinak dost zajímavého filmu na věčně aktuální téma: změní-li se v naší minulosti jedna jediná drobná věc, může následovat sled dosti významných událostí ?!?!. Malý představitel Evana se mi líbil mnohem víc, měl krapet morbidnější výraz a to by bývalo bylo dobré i u Evana dospělého, abychom mohli být v napětí, co se z něj všechno ještě může vyklubat. Občasné nelogičnosti a "hra proti nastoleným pravidlům" (viz Anthony) mě netrápily tak jako otázka, proč musí mít každý cestovatel v čase pořád dokola křeče a tady k tomu ještě chrlení krve, vždyť opakovaný vtip není vtipem a kdyby to milý Ashton aspoň zahrál vždy trochu jinak.......Naopak Amy Smart byla ve svých různých verzích vždy skvělá. (30.01.2005)

Tam kde žánroví bratříčkové (nejen Dvanáct opic či Donnie Darco) ve své důmyslnosti teprve začínají zahřívat své kola logiky, tak tam už Osudový dotek se svou "dějovou a časově paradoxovou" linií dávno stojí na červenou. Přesto je to dobrý snímek, hlavně v první polovině. Pak dochází scenáristům (a vzhledem k tomu, že si to i natočili, tak i režisérům) dech i nápady a Kutcherovi talent. Celý snímek se začne potápět do vod průměrnosti plné klišé na klišé a jen díky včasnému ukončení se nepropadl ještě níže. (05.06.2004)