Into the Inferno

Už netúžim nazrieť do lávového kráteru sopky. Tento dokument mi tento zážitok sprostredkoval v toľkej miere, že to môže prekonať fakt už len priama osobná skúsenosť... keby som ale po takej naďalej túžil, znamenalo by to, že som prd pochopil. Áno, najobyčajnejšia pokora je to, o čo tu kráča. A Herzog nemá v tom, čo robí - a v prístupe k témam, ktoré si vyberá - konkurenciu! (podobný pocit, okrem celej škály iných najsilnejších pocitov, som mal aj z jeho Jaskyne zabudnutých snov... a nakoniec vlastne aj z Grizzly Mana) (20.01.2021)

Pomalý, vtahující, vystavený na volných asociacích. Werner Herzog nedává žádný klíč k fenoménu sopek. Sám tak nějak fascinovaně přelétá mezi tématy rozkročenými mezi kulturně-politickým dopadem vulkánů na různých místech planety, a hypnotizujícími pohledy do vřící lávy. Není to klasicky vystavený film, ale klade na diváka i určité (těžko definovatelné) nároky. Důkazem toho je pasáž s výstředním vědcem hledajícím kosti našich předků v súdánské poušti. Na první pohled jen poťouchlá epizoda však ilustruje naši malost vůči titánským silám přírody ovlivňujícím náš svět, a naši nikdy nekončící snahu poskládat si z nahodile rozházených střípků alespoň nějakou představu o našem světě. A takový je i Herzogův dokument. (21.12.2023)

Vypadá to, že dokumenty s delší stopáží, než 50 minut si s sebou nesou už tradiční neduh, který spočívá v tom, že autor často odbočuje od tématu a ztrácí tak divákovu pozornost. Což je bohužel tento případ. Názorným příkladem je scéna, v níž vulkanolog Clive Oppenheimer stojící vedle jezera Toba vypráví o gigantické erupci stejnojmenného supervulkánu, což jsem sledoval s velkým zaujetím. Záhy však přišla nepříjemná studená sprcha v podobě hledání fosilních pozůstatků hominidů v Africe. O mytologii kolem sopek,u kterých Herzog až příliš dlouho zachytává tradice lidí žijících v tamních oblastech, ani nemluvě. Z technického hlediska Inferno vůbec nestrádá, ale přesto ho musím označit za podivný bizár, který se primárně nevěnuje tomu, co jsem očekával. (26.09.2023)

Nemilé překvapení. Zatímco z každého Herzogova fikčního filmu mám poněkud strach, nakolik budu schopný se na něj napojit, u jeho dokumentů je pro mě souznění železnou jistotou. Ale tady je podivně nesoustředěný - výpravy do Etiopie a KLDR jsou prakticky mimo téma a nenapadá mě, i při tom, že Wernerovy odbočky znám, jak souvisí s rozebíráním vulkánů. Těch momentů, kdy Wernerova slova na pozadí hrůzostrašně nádherných obrazů budí až náboženskou bázeň, tu několik je - ale je jich překvapivě málo. Vzhledem k tomu že díky Snění o propojeném světě, Happy People, Jeskyni zapomenutých snů a Into the Abyss považuju Herzoga-dokumentaristu i v poslední dekádě za filmaře v plné síle, se s tímhle promarněným a roztěkaným materiálem nemůžu smířit. Ačkoliv respekt k tomu, že ve svém věku nakukuje do aktivní sopky, tu jistě je. (25.04.2017)

Popravdě moc netuším, jak to ohodnotit. Mám z toho totiž rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi ten dokument přišel celkově zbytečně utahaný a místy i nudný, ale zase na tu druhou stranu se tu pár zajímavých scén nejde a některé ty záběry jsou hodně zajímavé. Návštěva Etipoie, KLDR a teoreticky i toho ostrova, kde domorodci uctívají nějakého amerického vojáka jako Boha (což mě ale btw docela pobavilo :D) jsou v tom dokumentu vlastně zbytečně a od stěžejního tématu hodně odbočují, jenže právě tyhle části mě asi zaujaly nejvíc. Ale tak u KLDR se není čemu divit, tam se normální smrtelník (naštěstí, asi) nikdy bez problémů nedostane. Částečně mě to zaujalo, ale nakonec se asi spíš přikloním k silným třem, protože Herzog má dost lepších dokumentů a tenhle nahodile skáče od tématu k tématu a nepůsobí moc celistvě ani tak. Lepší 3* (04.05.2021)