Černobílá spravedlnost

Napínavé drama s ponaučením, že i sebemenší blbost vás může stát krk, když jsou lidi ve stresu. DETROIT je především o neschopnosti komunikovat a z toho vycházejícího rasizmu jak vůči bílým tak černým. Bigelowovic Káťa chytře nestraní ani jedné z menšin (ať už policejní nebo té černé) a i když ve finále bílí kluci vychází s padoušským cejchem, na začátku je dobře vidět, že chtěli jen udržovat pořádek než jim ruply nervy. Rasizmus není problém, problém je jako vždy morální a nemorální jednání. Myslel jsem si, že to nedokážu, ale nakonec jo. (06.03.2018)

Kathryn Bigelow a její pohled na rasistickou Ameriku konce 70. let minulého století, která vykvasila masakrem několika mladých afroameričanů, psychicky labilními příslušníky policie. Dané téma je určitě poutavé a závažné, ale zpracování se možná až moc drží novinových článků, než aby se pokusilo být jakkoliv inovativní a celkové vyznění, tak je překvapivě chladné a bez emoční, ačkoliv to mělo být naopak. (08.10.2018)

Kdyby přišla Kathryn Bigelow s Detroitem v minulém roce, tak si troufám tvrdit, že by na Oscarech těžce zabodovala. Ceny akademie rozhodně sledují, co se děje kolem a je docela jednoduché vetřít se jim do přízně. Navíc když jste žena a natočila jste kvalitní film o utlačovaných afroameričanech v 60. letech, kdy v Detroitu zuřila téměř občanské válka. Inspirováno skutečnými událostmi, takže o silné téma tu není nouze a po stránce atmosféry neleze snad nic vytknout. Ta vlezlá nepříjemná atmosféra je prostoupená celým filmem a chvilkami budete rozhodně jako na trní. Velkou měrou tomu přispívá i Will Poulter, jehož musíte nenávidět už jenom za ten xicht. (31.01.2018)

Zajímavé, že jakkoliv je Detroit samozřejmě sympatizující s utlačovanými černochy, děj je stejně dostředivý vůči bílé postavě Willa Poultera (který předvádí úžasný výkon - za deset let to bude pravidelný účastník boje o Oscary, to vám říkám) a z obětí během samotné akce inklinuje k oběma bílím holkám - přes veškerou snahu jde zkrátka pořád o film, v jehož přirozeném středu jsou bílí. Je trochu legrační, že v titulcích je před Poulterem uvedený Boyega, který má zlomek času v obraze a je jen pasivní pozorovatel - ostatně jako všechny černé postavy. Detroit je tak pro mě především ukázkou toho, jak těžké je oprostit se od tradičního hollywoodského nastavení, i když prakticky všichni ve štábu (mimochodem režie, scénář, kamera, střih, producenti - všechny velké profese výhradně běloši) právě o to usilují. To ale není plus ani mínus filmu, to je prostě fakt, který stojí za debatu nad rámec povedenosti filmu. Plus je jeho intenzita ústředního incidentu a herecké výkony, mínus nepřesvědčivě konstruovaný realismus, kdy jsou televizní postupy imitovány filmovými kamerami, což tvoří určité uncanny valley. A taky děj mimo onen incident, který je jen nudnou a stereotypní expozicí plnou (jistě dobře míněných) zkratek, které hraničí s rasovými klišé. Závěr u soudu je zcela zbytečný a srážející zážitek. 3 a 1/2 - a protože jsem zatím u Bigelow nikdy nezaokrouhlil nahoru, udělám to třeba teď. I když už ji maličko začínám podezřívat z vyčůranosti, protože její volba "kontroverzních" témat přesně odpovídajících aktuální společenské náladě začíná být podezřelá, takže si nejsem úplně jistý, že dělám správně. (17.12.2017)

"Detroit" je skutočne silným filmom. Veľmi dobre natočený, veľmi dobre napísaný a plný postáv, ktoré budeme milovať aj nenávidieť. Pretože dávajú svoje role tak dobre. Odstránim hneď na úvod jeden jediný problém s filmom a to je, že prvá polhodina je trošku rozsypaná. Myslím to tak, že nevieme na čo sa sústrediť a viac-menej sú to len scénky umiestnené za sebou, ktoré nám predstavia situáciu, v ktorej sa Detroit nachádza a predstaví nám hlavných hrdinov. A následne začne film a spustí sa akcia. A od toho momentu je to vynikajúci film, kde prežívame každú jednu minútu so všetkými zúčastnenými. Vieme pochopiť čo sa odohráva v ich hlavách, rozumieme ich motiváciám a chceme, aby sa odtiaľ dostali. Aj keď vieme, že to nedopadne asi tak, ako by si všetci predstavovali. Rovnako človeka nahnevá, keď si uvedomí, ako to celé nakoniec dopadne, a že nie vždy sa človek dočká šťastného konca. Je to smutné, ale 60-te roky boli v Amerike asi skutočne najhoršie roky. A je to v tomto filme silno cítiť. Silné. Je to psychologická tortúra, kde človek skutočne vidí všetko čo sa deje a najhoršie je, že je iba divákom pred obrazovkou a nemôže to zmeniť. Lebo taká bola skutočnosť. Ak ste fanúšikovia filmov, ktoré skutočne vedia povedať dobre príbeh a hovoria o téme, o ktorej je treba hovoriť, pozrite si tento film. Skutočne stojí za to. Hodnotenie: A- (02.12.2017)