Egon Schiele: Smrť a dievča

Čistě realitistické, bez jakýkoliv příkras, ukázání života umělce, který se snaží přežít měsíc od měsíce. Dvojice Saavedra a Riegner mi k sobě krásně ladila a jeji vztah byl neobvyklý jako samotné umělcovi malby. Bylo to kruté, realitistické a tímto způsobem života bych nemohl "přežívat". Nejvíc se mi na filmu líbilo, že si nic nepřikresloval a byl to takový ten film do Filmového klubu a proto ho plno lidí třeba nerozdýchá. Ale jen tak někde tohle zase nějakou dobu neuvidím. (01.10.2017)

Mám ráda životopisné filmy a nejvíc právě o výtvarných umělcích, které obdivuji ze všech umělců nejvíc. Egon Schiele byl jistě velmi talentovaný a zajímavý muž, ale Noah Saavedra mě o tom příliš nepřesvědčil. Je to nádherný chlap, ale herecky se mi daleko víc líbila Valerie Pachner v roli jeho životní lásky Wally. Té jsem věřila každé slovo. Co se týká manželky Edith, měla tam málo prostoru, možná by si zasloužila víc. Nebylo mi jasné, proč se oženil právě s ní. Pěkně byl vykreslen  vztah Egona a jeho sestry, bylo cítit, jak jsou si blízcí. Potěšily mě záběry z Českého Krumlova a hlavně nádherný dům v Neulengbachu, kde žil s Wally. Kouzelný dům  o samotě v přírodě, kde bych si přála žít. (03.12.2021)

Životopisné filmy mám docela ráda, ale Egon Schiele: Tod und Mädchen nepatří zrovna k těm nejpovedenějším. I přesto, že Egon Schiele proslul malováním odvážných aktů, nemuselo být ve snímku tolik nahoty, která je navíc místy naprosto bezúčelná. Herecké výkony všech zúčastněných jsou víceméně standardní. Vlastně nemohu nic extra vypíchnout, ovšem koukat se na to dá. (55%) (19.07.2020)

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil. (30.08.2020)

Ohledně nudy. Seděla jsem vedle osoby, kterou v kině vždycky budím a provádím dohled, aby nespala a něco z filmu měla. Ovšem u tohoto filmu jsem na své úkoly zapomněla a jenom zírala. Pokud jde o Schieleho nahatost či nenahatost v porovnání s tím, že je ve filmu plno nahých ženských, tak musím upřesnit, že Schiele je ve filmu nahý taky. U odvodu a potom ještě v jedné scéně, kdy jakože ráno vstává. (16.11.2016)