Atlanta

1. série: Není pravidlem, že by film nebo seriál, který se odehrává v pro mě jiném prostředí musí být špatný. Zvlášť co se týče rapu. Compot toho byl důkazem a toto po potvrzuje. Neříkám, že jsem se neustále bavil, ale pořád jde podle mě o dobrý bizarní kousek humoru z nového a neprobádaného prostředí. Celé to působí minimálně dobře. Trochu mě jen štve, že i když je mi jasný, že ten vývoj postav nemůže být tak rychlý na takového úrovni, i tak je blbý, že se třeba postava Paper Boie za celou sérii skoro vůbec nepohla dál. Ale což. Druhá série také proběhne. Foxové se snaží dohnat dobu, kterou zaspali a daří se jim to. 2. série: Do druhé série Atlanty jsem vstupoval spíše z povinnosti. Taky jsem to tak rozjel až mi to začalo jednoduše vadit. Ale ono se to najednou zvrtlo v něco víc. Mnohem víc. Tu změnu jsem příjemně zaznamenal jako svěží vítr, který odfoukl to staré a hnusné. Přišlo něco zcela nového a lepšího, čemu jsem ne vždy rozuměl, ale Glover si dokázal v podstatě s každou postavou i nějak vyhrát. Dokázal k ní vytvořit zajímavou linku. A hlavně i někdy takovou, že se opravdu smějete. Což jsem zde ani snad nečekal. Atlanta nakonec silně překvapila. Dokážu chápat pozitivnější reakce. Jednoznačně. (09.04.2017)

Kde se vzal, tu se vzal tento zvláštní klenot, který se netřpytí silně, ale za to, když už se dostanete do cesty jeho odlesku, vypálí se vám hluboko do rohovky. Jsem spíše antifanda rapu, čímž chci říct, že téma seriálu není zdaleka tak důležité, jako jeho zpracování. Sledujeme vlastně docela všední život rappera a jeho rádoby manažera v černošském ghettu. I jejich všední život je však prošpikován drobnými absurditami, které se tvůrcům daří perfektně vystihnout a postavit do popředí. Je to právě realita a lidskost bez přetvářky, která dává seriálu kvalitní základy, na kterých skvěle vyniknou i jinak nenápadné kiksy. Myslím, že Donald Glover má moc dobrý cit pro to, aby si inteligentně, nebo až s určitou noblesou dělal legraci z běžných černošských stereotypů. 8/10 (26.05.2019)

Nápaditý a vskutku svojský/špecifický seriál, z ktorého mám pomerne zmiešané dojmy (hoc akiste suverénne prevládajú tie pozitívne). Páčila sa mi jednak úctyhodná kadencia všakovakých nápadov, ktorých tu bolo na poli stopáže 10x25 minút obsiahnutých skutočne neúrekom a čo je takisto dôležité, hoci boli podané prevažne vtipnou formou (upozorňujem, že nejde o úplne klasicky sitcomovský humor kedy obecenstvo vyložene "padá do kolien"), ani zďaleka neboli prvoplánovými a slušne/trefne reflektovali či už súčasnú afro-americkú komunitu alebo i špecifiká tejto doby všeobecne. Druhým výrazným pozitívom tohto projektu je bez debát herecké obsadenie, ktoré, hoc sa (z pohľadu tunajšieho diváka) skladá z neznámych mien, sedí priam perfektne a dotyční svoje roly zvládli perfektne. Či už ústredné podarené trio, kde ma každý jeden svojimi špefickými vlastnosťami/hláškami/konaniami/pohľadmi vedel slušne pobaviť, no a takisto prekrásna a charizmatická Zazie Beetz, ktorej účasti sa mi pýtalo omnoho omnoho viac. Aby som ale prešiel k podstate onych rozporuplných dojmov, môže za to pomerne zvláštne autorské riešenie projektu, resp. jeho "skečovité" poňatie. Mám tým na mysli nesúrodosť jednotlivých dielov, ktorým (s výnimkou prvých tuším že troch) chýba akákoľvek nadväznosť a fungujú nezávisle od seba, chronologicky neprepojené. Vzhľadom na zámer tvorcov čo možno najviac prostredníctvom satiry reflektovať súčasnú kultúru/mladú generáciu to síce možno chápať, avšak (aspoň teda z pohľadu stredoeurópskeho diváka) je to niečo doposiaľ neznáme. A teda hoc na jednej strane mi šírka záberu, ktorý Atlanta ponúkla, imponovala, z opačnej strany je tu naopak mierna pachuť kvôli onej akejsi neucelenosti (keďže nejaký posun sa mi priam pýtal, ako i väčšia konfrontácia hlavných postáv navzájom - nakoľko často sa stávalo, že sa časť sústredila iba na jednu/dve, a zvyšné hlavné sa ani neobjavili, resp. len okrajovo). Tá je však našťastie omnoho menej intenzívna a teda keďže prevládajú silno kladné dojmy, už teraz sa neviem dočkať druhej série, ktorá má prísť už tento rok. Za predpokladu, že sa udrží aspoň na súčasnej kvalitatívnej úrovni, je dosť pravdepodobné, že pridám i piatu hviezdičku, nakoľko je to svojim spôsobom výnimočná záležitosť výrazne sa odlišujúca od všetkého, čo som v danom žánri zatiaľ videl. 85% (18.01.2018)

Skvelo trefné, výborne zahrané a napísané, super ozvučené. Môj problém s Atlantou však tkvie v niečom inom - v dejovej náväznosti, resp. jej nekonzistentnosti. Prvé (tušim) tri epizódy na seba vzájomne naväzujú a ponúkajú viacmenej celistvý, i keď skratkovitý príbeh. Zvyšných sedem epizód však nie je možné nazvať inak ako "epizódkami" zo života ľudí, ktorí nám boli predstavení. Čo je horšie, množstvo dejových línií zostáva otvorených, seriál plynie veľmi nelineárne a aj keď by som tento postup inde ocenil, tu - práve v kontraste s jeho úvodom - s tým mám celkom veľký problém. Dokonca sa mi stalo, že som jednu epizódu omylom preskočil a "kupodivu" som si to všimol až po kompletnom zhliadnutí. A keď som si ju následne dodatočne pozrel, zistil som, že som vlastne o nič neprišiel. Je to škoda, pretože ma ATLANTA naozaj chytila a jej postavy som si obľúbil, no chýbajúce zadosťučinenie a sklamanie z toho, že mi toho bolo ukázaného tak málo (na úkor dobrých, i keď podľa mňa potenciálu-nevyužitých scénok) robí v mojich očiach z ATLANTY len chutné predjedlo, miesto kompletného "all you can eat" menu, ktoré som si v tej fantastickej reštaurácii mohol dať. (12.02.2017)

Když Donald Glover před uvedením třetí série sebevědomě (nebo jen s nadsázkou) tweetoval, že zbytek seriálu bude to nejlepší, co se kdy ukázalo na televizních obrazovkách (avšak s dodatkem "only Sopranos can touch us"), tak si z nás vůbec neutahoval, ale měl naprostou pravdu (tedy pokud mluvíme o televizi americké). Význam Atlanty však sahá i daleko za kategorie TV seriálu a věřím, že se jedná o jedno z nejpozoruhodnějších audiovizuálních děl reflektujícíh stav současné americké společnosti a tím přesahuje i tamější rapovou scénu, která často nechává tyto témata stranou (samozřejmě mnoho výjimek i mezi jmény největšími). Seriál si nebere servítky vůbec s nikým a Ameriku drze vykuchává, nastavuje jí upřímné zrcadlo, kdy nejde prvoplánově na ruku černošské komunitě, ale naopak se do ní dokáže obout stejně kriticky, jako do bělošských povrchních liberálů i konzervativních buranů, což právě mnohé dokáže štvát a Atlantě se tak často dostává označení, že je jen pro bělochy. To je samozřejmě nesmysl. Atlanta je naprosto pro všechny s otevřenou myslí, smyslem pro humor a střízlivým pohledem na svět, jenž sebou nutně musí nést stopy cynického odstupu a schopnosti smát se absurdnosti (kterou nám zároveň však seriál dává ve své zvláštnosti děsivě a bezmocně pocítit), již sebou nese život v době pokročilého kapitalismu navíc v té nejkapitalističtější zemi světa, v níž každý druhý nosí střelnou zbraň a v níž je polarizace společnosti stále často způsobena pouhou barvou kůže. První série je jistě skvělá, už jen protože nastavuje laťku možností fikčního světa, v němž je Justin Bieber černoch, ale co však nastane, druhou sérií počínaje, skutečně nemá v televizní tvorbě obdoby. Pět z pěti, deset z deseti. Alfred je nejvtipnější a nejlépe napsanou seriálovou postavou vůbec. (17.10.2022)