Čistá duša

Vyborný film! Téma, které asi nikdy nebude dokonale rozluštěno, jestli je genialita bláznoství nebo ne?! Velice povedený scénář (Oscar za něj je poprávu) a skvělé herecké obsazení. Ódy na výkon Russella Crowa už jsem si tu přečetl víc než dost a mě nezbývá než to odsouhlasit a znovu říci, že Oscar měl skončit v jeho rukou! Jennifer Connelly podala také velmi povedený výkon a Oscara si zasloužila. Ron Howard mi vykreslil svět Johna Nashe tak působivě, že mě nezbývá než dát pět hvězdiček. (07.10.2007)

Russel Crowe (už to kdysi kdosi říkal) dostal Oscara předčasně. Nechápal jsem proč ho dostal za Gladiátora (v té době nominace Hankse za Trosečníka) a nechápal jsem, proč ho nedostal za Čistou duši (politické rozhodnutí pro Washingtona za Training Day). Croweův výkon v Čisté duši je skutečně fenomenální. Je velmi přesný v různých polohách a dává důraz na každý detail. Nádherná je hudba Jamese Hornera - především v okamžicích, kdy je v hlavní roli matematika či luštění kódů. A scénáristu bych ještě pochválil za zajímavý "úkrok stranou" - aneb jak může i tzv. skutečný příběh překvapit. Jinak souhlasím s názory, že Oscar pro film a režiséra byl nespravedlivý - měl to dostat Pán prstenů. (15.12.2003)

Nádherný film, len čo je pravda. V priemere si ho pozriem každého pol roka. Čo napísať, herci sú úžasní, u mňa patria do úplnej elity, hlavne kvoli tomuto filmu. Skvelý príbeh, umocnený dokonalým scenárom a réžiou. Čo sa týka dramatickosti, tá je prešpikovaná na úplné maximum a po filme si musí každý povedať, že to boli najlepšie využite dve hodinky. 95%. (29.03.2006)

Když se pohnutí mysli spojí s úžasným dramatem, dostaví se u mě dojetí, úsměv a pocit dokonalé komplexnosti. Přestože stopáž letící přes dvě hodiny trochu rozmázne konečné dojmy, stala se z Čisté duše překvapivě nadčasová záležitost, která se při poslechu Hornerova soundtracku vrací věčně živá a pulzující. (14.01.2006)

Velmi citlivý a silně emocionální snímek, který i přes své matematické pojednání působí mnohem více na srdce než na mozek - toto citovové zaměření a pro cynické duše až patetická emocionální podbízivost je hlavním rozdílem oproti Klubu Rváčů. Howardova snaha o hluboký zážitek, který by se nesmazatelně zapsal do našich čistých duší se i přes menší nesrovnalosti, co se věrohodného vykreslení nemoci týče, povedla na sto procent. Film má své nesmírně smutné i krásné pasáže, jimiž nás ladně provede geniální herectví R. Crowa a překrásné J. Connelly. Ovšem ještě víc než zatlačenou slzu oceňuji a obdivuji propracovanou hru s divákem na to, co je reálné, co je iluze a čemu (ne)věřit. 9/10 (01.10.2009)