Réžia:
Amanda KernellScenár:
Amanda KernellKamera:
Sophia OlssonHudba:
Kristian Eidnes AndersenHrajú:
Lene Cecilia Sparrok, Mia Erika Sparrok, Maj Doris Rimpi, Olle Sarri, Anne Biret Somby, Jörgen Stenberg, Jonar Thomasson, Anna Sööfe Bull Kuhmunen (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Štrnásťročná Elle Marja je sámske dievča, ktorej rodina chová soby v severnej Škandinávii. Po tom, čo je vystavená rasizmu éry tridsiatych rokov minulého storočia a ponižujúcemu vyšetreniu na svojej internátnej škole, začína snívať o novom živote. K jeho dosiahnutiu je ale potrebné stať sa niekým iným a pretrhnúť všetky zväzky s rodinou aj svojou rodnou kultúrou. Strhujúci debut Amandy Kernell nazerá na „prírodné" sámske etnikum zvnútra a umožňuje divákovi zažiť temnú časť švédskej koloniálnej histórie takmer fyzickým spôsobom. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (75)
Spokojenost s nutkavým pocitem, že se z tohoto námětu dalo výmáčknout mnohem intenzivnější drama. K pětihvězdičkovému hodnocení mně chybí více emotivnosti a dramatické hloubky. Takto je to pouze řemeslně kvalitní severské drama opřené o výborné herecké výkony, kde mi tradiční skandinávská chladnost komplikuje možnost ztotožnit se s jistě nelehkými pocity a osudy hlavní hrdinky. 70% ()
Základná rada do života by mala znieť: "Nikdy sa nad nikoho nevyvyšuj, ale ani sa pred nikým neponižuj". Opäť je zaujímavé konštatovať, že pôvodní "vlastníci" krajiny sú vydaní na posmech novej "elite". Či už americkí indiáni, austrálski aborigéni, Laponci. Zarážajúca snaha hlavnej hrdinky poprieť svoje vlastné ja je z dlhodobého pohľadu odsúdená na neúspech. V tomto smere veľkolepý záver filmu teda nemohol byť žiadnym prekvapením. V kombinácii s dokonalou hudbou je to vysoko nadpriemerný filmový zážitok. ()
Od tohoto filmu jsem si moc nesliboval. Spíše jsem asi dostal, co jsem chtěl nebo čekal. Akorát idea formy se logicky může lišit. Ale ono asi není tolik, co brát negativně. Film se snaží ukázat, že i v případě Laponců to nebylo nic příjemného a úžasného v době vysoké popularity extremismu. Zde ani tolik nejde o extrém jako spíše jednoduchou, prostou, ale stále nelidskou segregaci. Nevím, o jak moc velkou se jednalo, ale i tak jde docela o lehký čajíček. To neznamená, že to ubírá na kvalitě. Film i tak umí dokázat, že nešlo o nic skvělého a hlavní hrdinka je sama o sobě průvodcem svého snu, jak se vymanit ze sámského prostředí i sámské krve. I když je nejednou těžké k ní získat sympatie. Ale možná o to ani tolik nešlo. I tak to nevadilo. ()
„Jedeš za tím Švédem?! Nikdo tě nemá rád! Nikdo tě tu nechce. Myslíš jen sama na sebe. Nikdo tě tu nechce! - „Seš laponskej smrad, co ničemu nerozumí! Máš malinkatej mozeček. Nikdo NÁS tu nechce! Jste idioti, co neumějí sami myslet.“ A Elle-Marja byla výjimkou, což jí značně komplikovalo život…Šaty dělaj člověka, v tomto filmu více než kde jinde. Ale ještě víc původ. To nesmazatelné stigma, které hlavní hrdinku neustále ani ne tak provázelo, jako spíš přímo pronásledovalo, bylo maximálně určující. Její snaha převzít švédské způsoby, zbavit se onoho „cejchu“ a přestat být brána za podřadnou se tak stalo bojem, u kterého ve výsledku nešlo ani tak o smíření se s okolním světem (či zavrženou komunitou), nýbrž sama se sebou. Sámská krev je vhledem do zajímavé problematiky, o které jsem toho věděl málo. A až na to pomalé tempo vyprávění, jistou odtažitost a (administrativně) naivní přijetí nemám více výhrad. Naopak musím vyseknout poklonu oběma sestrám (na jejichž perspektivách film staví), byly autentické, výborné. Celkově solidní 4*. ()
Měl jsem mnohé výhrady, zvláště k těm místům, kde se film drží postdardennovského festivalového kánonu. Řešení některých situací mi přišlo moc na první, respektive byl použit první nápad, co byl po ruce. A úvod se závěrem jsou jakoby jiný film, o úroveň jinde. Ale vše nakonec přebije síla poslední scény, ten pocit bezvýchodnosti v závěru života ženy, která dostala, co požadovala, ale zákonitě tím přišla o všechno, které se povedlo emancipovat, což ale neznamená, že mohla kdykoli cokoli ovlivnit, která opustila své místo ve světě, protože si myslela, že je odsouzeno k zániku, ale za celý život se nedokázala ztotožnit s místem novým, zatímco to staré se proměnilo, sice mírně, ale natolik, že při návratu do něj by stejně zůstala cizinkou. ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (4)
- Vychádzajúc z krátkych filmov Amandy Kernell, ktoré boli premietané na filmovom festivale Sundance v roku 2015, bol film natočený čiastočne v Tärnaby-Hemavan, v severnom Švédsku, a čiastočne v Uppsale a Štokholme. (Scraffy)
- Prvých 10 minút filmu a časť konca pochádza priamo z krátkeho filmu Stoerre Vaerie (2015). (Scraffy)
- Časť príbehu je inšpirovaná vlastnou babičkou režisérky Amandy Kernell. (Scraffy)
Reklama