Potvora

Přirovnávat Fleabag k Black Books je trochu mimo. Rozhodně to není taková prvoplánová řachanda, ale jsou tu i prvky dramatu, ba i tragi - komedie. Vše se ale hlavně točí kolem sexuchtivé Potvory, která je vždy nad věcí až na jednu věc a to je smrt její nejlepší kamarádky Boo. Velmi vtipné scény (focení vagíny, krádeže sošky a další), hezké dialogy (prokládané komentáři pronášené k nám, divákům) a vůbec neotřelé pojetí celé minisérie, to jsou pozitiva. Průběžně jsem si říkal, že to na víc, než tři hvězdy nemá, protože je to pro mne moc feministické, ale kvůli poměrně originálnímu scénáři a způsobu realizace přidávám čtvrtou. (15.04.2018)

škoda že nejde dát víc bodů.Viděla jsem ale jen velmi málo epizod .Nejdřív jste umordováni všelijakým stupidním odpadem a v tu pozdní hodinu už ztrácíte pozornost takže mi tenhle šestidílný pořad jako celek unikl.Nevím proč ho dávali po půlnoci pomalu k ránu když politika je necudnější než pár nemravných poznámek kterým se na rozdíl od politiky zasmějete.Já jsem pomalu ržála jak kůň.protože není zas až tolik příležitostí se uvolnit jako při koulení očima Valler-Bridge.Ta ženská je fakt dobrá a spoustě skečí dodala říz ani nemusela promluvit! (22.07.2019)

Jediná proti proudu, ostatně jako vždy. Nechápu a asi ani nikdy nedokážu pochopit, v čem je Fleabag tak úžasná. Sem tam se našla nějaké scéna, která mě dokázala rozesmát, ale že by to byla taková pecka, jako všichni tvrdí, tak to v žádném případě. Náměty obou řad hodně povrchní, ale pro mě hlavně nezajímavé. Téma "sex, alkolhol a peníze" je pro mě to poslední, na co bych se kdy podívala, ALE ... Naše Česká Single Lady mě tak příjemně překvapila, že jsem musela dát šanci i Fleabag. No a samozřejmě za druhé - Andrew Scott. K tomu asi nemusím dodávat nic víc. V tomto případě mě ale Fleabag naopak utvrdila v tom, jak moc toto téma nenávidím. Zas tak moc jsem se nepobavila a to předramatizované drama, které šlo až do nejvyšších obrátek mě taky nijak nebralo. Samozřejmě chápu, že absurdnost byla záměrem Phoebe, mě osobně to ale nepřišlo nijak vtipné, spíš naopak trapné a taky trochu smutné ... V čem ale musím Fleabag naprosto pochválit jsou všechny herecké výkony. I přes to, že jsem si seriál nijak neoblíbila, Phoebe Waller-Bridge zde předvedla neuvěřitelný výkon. Za to dokonalé proboření čtvrté stěny jí smekám klobouk dolů až k zemi. (02.08.2019)

Druhá sezóna o hvězdičku vylepšila výslednou známku po první řadě. Z první série jsem byl poněkud rozpačitý, druhá ale většinu nedostatků odstranila, takže jsem se konečně mohl bavit. Hlavní hrdinka mi byla sympatická právě pro ty vlastnosti, které jejím blízkým překážely, v podstatě právě ona byla pro mě tou nejnormálnější postavou, na rozdíl od těch ostatních, které žily své životy v jasně nalajnovaných dráhách. Phoebe Waller- Bridge hrála po celou dobu skvěle a pro svůj charakter u mě dokázala nahnat kladné body. (19.08.2020)

Humor hrdinky mnohobolestné.... Nepokládat Fleabag za feministický seriál by znamenalo dopustit se zásadního interpretačního omylu. Zatímco mužské postavy prodělaly v posledních dekádách proměnu, jsou zobrazovány jako zranitelné, se slabostmi a nejednoznačnostmi, to samé se mnohdy nedá říci o těch ženských. Studia totiž podlehla klamu, že silná ženská postava rovná se bezchybná prototypická hrdinka, čímž ženám paradoxně ubrala na zajímavosti i hloubce. Feminismus Fleabag nespočívá v opakování hesel či hlásání jedné ideje (jak dokazuje ona zmíněná scéna z přednášky), ale v tom, že své nejen ženské postavy ukazuje jako mnohovrstevnaté, chybující, a tímto je polidšťuje. Ani nová partnerka jejich otce nezůstává pouze zlou jednostrunnou pohádkovou macechou. I přesto dojde přinejmenším jednou na rozhovor o chápání ženství, a to když Kristin Scott Thomas přibližuje Phoebe, jak se středním věkem mění ženské tělo. Tělesnost vůbec je pro seriál velkým tématem. Fascinace tím, že někdo chce, nebo nechce vaše tělo – a co to znamená. A jaký je jeho vztah k identitě. Pro Fleabag je tělo měnou... Fleabag je nesmírně, opravdu nesmírně vtipná, a to způsobem, který zajistí, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané gagy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ trvající dvě série (ukradená soška), je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška, před níž Sexy kněz zděšeně prchá. (Ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém.) Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)