Potvora

Pamatuji si, když jsem si Fleabag pustil ze zvědavosti při své premiéře první série. Byl jsem nadšený. Britský humor, otevřenost hlavní postavy i přesto, že se schovávala v mlze kolem sebe aby přeci jen o sobě neprozradila hned všechno. Když se seriál vrátil s druhou sérií nečekal jsem jak dokonalé to bude. Bylo to jako skočit do rozjetého vlaku. Ačkoliv mezi první a druhou sérií byly tři roky pauzy nešlo to znát. Phoebe Waller-Bridge naprosto dokonalá a opět se postarala aby nejen Fleabag ale i ostatní postavy měli hloubku a byly zajímavé samy o sobě. Dokonalost. (03.01.2020)

1) je to odfláknuté. Udržet kontinuitu záběru během střihu je pro někoho prostě dřina. Jinak vlasy během vteřiny, jinak výraz tváře, sklenice a cigarety jsou peklo, atd. 2) vstupy hlavní postavy stylu “Brechtovo divadlo” jsou zcela nekonzistentní, náhodné a nesmyslné. 3) flashbacky s Boo jsou náhodné, otravné a zbytečné. 4) z celého seriálu kouká lacinost a snaha se vetřít “šokem”. 5) druhou řadu už fakt ne... jedna stačila (a srala mě od první epizody). (26.09.2019)

// LOL. Phoebe Waller-Bridge možná ani neví, jak moc se trefila do černýho. Natočit seriál s rádoby moderní ženskou hrdinkou a mizernou feministkou v jednom, která o sobě moc dobře ví, jak strašně je v prdeli, ale většinu času si to nepřipouští, protože se nedokáže vyrovnat s vnitřní bolestí, na tohle člověk v seriálech (ani v životě) fakt moc často nenarazí. O to zajímavější je, že místo aby Fleabag bylo jen dalším tuctovým dramatem o zlomeném člověku, vsází na humor, self-awareness, boření čtvrté zdi a parádní vedlejší postavy. Je to super, je mi jí líto, but I'm over it. P. S. skvělá protiváha k After Life s Gervaisem. (16.09.2019)

„Abych jí nekřivdila, není to zlá nevlastní matka. Jen je prostě píča.“ Co čekat od seriálu, kde hlavní hrdinku, která masturbuje u projevu Baracka Obamy, načapá zrovna probudivší se partner? Nekorektnost, vulgarity (které neruší, mnohdy sednou jako prdel na hrnec), časté řešení sexuálního života „Potvory“ („Nejsem sexem posedlá, jen na něj nemůžu přestat myslet.“), absurdní, tragikomické, ale mnohdy velmi vtipné scény, střelenou (nejen) ústřední postavu a až neobvykle četné obracení se k publiku (ani Underwoodoovi těch promluv a pohledů neměli tolik…pomáhá to ovšem k navázání osobnějšího vztahu s divákem). Dojde i na zvážnění, které však nepřekáží, spíš dodá postavám na životnosti. Obě série (kvalitou srovnatelné) utekly pekelně rychle a konec se mně líbil (i když mi bude Potvora chybět). Za mě slabších, neobjektivních 5*. „Mám takovej hroznej pocit, že jsem lakomá, zvrácená, sobecká, bezcitná, cynická, zkažená, morálně zkrachovalá ženská, která si ani nemůže říkat feministka.“ - „No, to...to máš všechno po svý mámě.“ (29.09.2019)

Fleabag vypadá jako kdyby Lena Dunham napsala Manchester by the Sea. Autorkou je ale Phoebe Waller-Bridge, která v něm výborně propojuje komedii s dramatem. A navíc exceluje i v titulní roli, kdy si užívá každé prolomení čtvrté stěny. Postačí jí výmluvný pohled do kamery jako u Franka Underwooda. Fleabag je skvěle napsaný a vystavěný seriál. (15.07.2017)