Bezstarostná jazda

V rámci 80 narozenin Jacka Nicholsona byl v rámci celého týdne možnost shlédnout několik Nicholsonových filmů v kině Aero včetně tří v pátek. A Bezstarostná jízda je první na seznamu. Takže takhle. Když se začne s dvěma hlavními hrdiny začíná to slibně. Hrdinové vypadají slibně (jsou to přece jen hippíci) a baví vám s nimi putovat. Po 10 minutách se setkají se stopařem a následně stráví 10-15 minut v oné podivné komunitě lidí. Hopper režíroval a společně s Fondou psali scénář a vzhledem k tomu, že film je starý 48 let skvělé funguje v nostalgickém momentu vzpomínání. Avšak po pár minutách je celá pasáž s hippies komunitou neuvěřitelně natahující a modlíte se aby se šlo dál. V druhé půlce filmu se konečně dočkáme Jacka Nicholsona. A celá jeho pasáž s ním je neuvěřitelně úžasná protože Nicholson je úžasný. Nicholson to ze sebe chrlí od prvního záběru a je neuvěřitelně sympatický a Nicholson tu obdržel i první nominaci na Oscara. Poté co Nicholson ze scény odejde však začíná třetí půlka. Třetí půlka se více blíží k té první a není to dobře. Nicholson smutně odejde zbývají nám jenom dva hlavní hrdinové. Zatím co Billy se prostě chová jako šmejd a využívá pozůstatek peněz od Hansona, Wyatta jeho smrt zamrzela a může se o něm aspoň říct. Následuje scéna v bordelu kde si oba najmou svůj doprovod a začne scéna špatného tripu která je neuvěřitelně zmatená (takhle to asi opravdu mělo být ale........... je to fakt nepříjemně nestíhající více dole v druhém odkazu). Potom se naší hrdinové vrací zpět a následuje konec který je sice neuvěřitelně o tom jaký je život ale......... něco tam prostě chybělo. Shrnuto podtrženo, Bezstarostná jízda není špatný film. Avšak odeberte Jacka Nicholsona, krásné záběry do krajin, krásnou hudbu, sem tam sympatického Petra Fondu a Denise Hoppera a těžko budete hledat víc. (22.04.2017)

Volnost, cesta, svoboda, hippie, tráva, muzika, motorky, 60. léta. Díky "Bezstarostné jízdě" se zrodila nezávislá tvorba, myslím, že jako první získal přídomek kultovní a stal se, spolu s Antonioniovou "Zvětšeninou" a Nicholsovým "Absolventem", nejsilnějším mementem generace 60. let. Born to be wild... 100%. (07.03.2009)

BUENA VÍDA! řekli vysmátí Mexičani, když si od nich Hopper s Fondou koupili levně drogy. Pracháči, kterým je následně draze prodali na letišti, neříkali nic. Jen pěkně cálovali. Pak Fonda odhodil hodinky do prachu a už to jelo: I like smoke and lightning / Heavy metal thunder / Racin' with the wind / And the feelin' that I'm under (...) Film, který by se dal rozebírat donekonečna. Vždyť jen o té písničce, ze které cituji, by se dala napsat regulérní kniha. Je až s podivem, že Steppenwolf s tímhle startem neudělali daleko větší díru do světa. Tu motorkářskou hymnu jim už ale stejně nikdo neodpáře. (Kolik asi tak existuje coververzí? Vždyť to předělali skoro všichni, od Slayer až po Kim Wilde.) Ale nejen Born to Be Wild, celý soundtrack je úžasný! Film s ním funguje v dokonalé symbióze. Písničky nejen dokreslují atmosféru, ale mezi řádky přímo vyprávějí nevyřčené. Obrazy americké krajiny po ránu, odpoledne i večer, by se daly rámovat. No a pak je tu ještě Nicholsonův parťák do nepohody - alkáč, co ví svoje. A nikdy nezklame. BUENA VÍDA! Film jehož konec spatříte o půl hodiny dřív než k němu dojde (dávejte pozor v Domě u modrých světel). Film s jediným slabším místem (návštěva v hippie táboře by chtěla prostříhat). Film o tom, že být svobodný a dávat to najevo, se nevyplácí. Ale i tak je dobré si to užít. Poprvé viděno někdy kolem roku 1980 na polské TV. Podruhé v roce 1989 na velkém plátně. Od té doby až dodnes (1.10.2020) ještě minimálně desetkrát v televizi na VHS, DVD a Blu-ray. Film, který nezestárne. (23.12.2007)

Hlavni problem tohohle filmu je ten, ze je to cely takovy dost o nicem a skoro nic se tu nedeje, i kdyz na druhou stranu, takovou tu atmosferu svobody se prave diky tomu povedlo nastolit dobre. Sceny na motorkach jsou paradni, do toho super hudba, skoda, ze kdyz zrovna hlavni postavy nekde zaparkujou a s nekym kecaj, tak to je lehce nudny. Jinak Hopper a Fonda jsou fakt paradni dvojka pohodaru, ale Nicholson je tu chvily, co se objevi na platne, oba naprosto zastinuje, i kdyz je fakt, ze bych si ho spis predstavil jako motorkare nez jako pravnika. Ale zase je to takovej silenec a ozrala, takze to je pohoda. No a co se tyka konec, prislo mi, jakoby tvurci nevedeli, jak film zakoncit, pac tohle byla fakt strasna debilita. (08.11.2008)

Hopperove filmy boli obrazovo vždy strhujúco podmanivé & opojné a práve v jeho debute je možné úplne plnokrvne badať jeho rukopis, ktorý sa zachováva až do posledného diela 25 rokov neskôr. Problémom v každom z nich bol ale obsah a mnoho dejových absurdít. Keď však pod palec dostane príbeh, ktorý nevyžaduje akékoľvek scenáristické komplexnosti a v zásade ide len o Harley road trip odyseu po zhippíkovanej Amerike (s občasným reflektovaním aktuálneho spoločenského rozpoloženia) počas transformatívneho roku '69, nevznikne z toho kasový aj divácky prepadák (ako jeho neskoršie diela), ale Easy Rider alias kontrakultúrna modla onej, turbulentnej, dekády. A "screenshotovať" si ho môžem doslova takmer v každom druhom zábere... ♪♫ (x) (x) (x) (6.2.2019) (23.7.2023) (19.8.2023) (19.08.2023)