Texaský masakr motorovou pilou 2

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Po skvelej jednotke tu máme pokračovanie, ktoré režíroval Hooper, ale pojal to trochu komediálne až sparodovane, pretože niektoré scénky sú srandovné, alebo menej vtipné. Leatherface tu poskakuje ako blázon, zamiloval sa do mladej dievčini, ktorá robí v rozhlasovej stanici. Máme tu komplet rodinku, dedka ktorý nevládze poriadne zdvihnúť kladivo, nejakého obchodníka a otca celej rodiny a šialeného paka, ktorý má na hlave nasadené železo a furt si ho škrabká. O atmosfére tu není ani reč, a tak nám ostáva ta otrepaná komédia, ktorá vás miestami prestane baviť, ale niečo zachraňuje Dennis Hopper, ktorý bude bojovať proti Leatherfeacovi s pílou 40 percent. (08.02.2009)

I s úctou k nedávno zesnulému Hooperovi musím napsat, že to byl skutečně muž dvou max. tří filmů. Pokračování jeho žánrové klasiky je svým způsobem absolutním protipólem k původnímu dílu: místo ztísňujícího avatngardního horroru servíruje hysterickou slasher satiru, bohužel nezná míru a tak tam kde by stačilo max. 75 min nám nakladá stominutou šílenou jízdu u které jsem se místy nemohl samou nudou ani soustředit. Dennis Hopper v čiré zoufalosti nepředvádí nic ani zdaleka zajímavého a Caroline Williams má super šortky, ale většinu filmu tak nepřiměřeně vříská, že jsem zhruba každé dvě minuty mačkal tlačítko mute. Hrecky to obecně působí tak, jakoby Hooper přišel na plac a všem řekl: zahrajte to co nejvíc ujetě umíte a pořádně se odvažte. (02.09.2017)

U hororu jsem se už dávno nezasmál tak, jako u dvojky texaského masakrování. Ani jedna postava není normální a nakonec zešílí i ty, co by ještě někde uprostřed filmu jako normální mohly být. C. Williamsová sesazuje z trůnu vřískající královny J. L. Curtisovou, jelikož tak vytrvalý ječák po většinu poslední třetiny filmu se jen tak nevidí. D. Hooper sice úchylné kanibaly loví, páč mu sebrali bráchu, jenže když se ozbrojí třemi pilami, tak mezi ně hravě zapadne. Působivé bylo temné podzemí zahalené do jemného oparu, který prorážely stovky barevných světel a světýlek, naopak trochu zklamalo minimální gore. Namlsaný divák chce přeci jen více, než pouze pilu v břiše a stahování kůže mimo záběr kamery. Jako taškařice povedené. (31.07.2019)

Již úvodní sekvence dává naprosto zřetelně na vědomí, že se druhý díl neponese v rytmu toho prvního, nýbrž uvidíme film, který je sám pro sebe vlastním vesmírem a zdaleka nesedne každému. Soudě dle zdejšího hodnocení lze dokonce tvrdit, že tohle nebyla krevní skupina takřka nikoho. Bylo to skutečně debilní v tolika směrech, že dojem zdaleka nezachránilo několik úsměvných scén s psychopatickým šerifem. Dojem z filmu mi taktéž kazila svým nemastným výkonem Caroline Williams ve velmi debilně napsané roli. Údajně "kultovní" scénku ze spíže považuji za jednu z nejdebilnějších, a to co zde udělali z Leatherface je vyloženě smutné. [15 %] (23.08.2021)