Texaský masakr motorovou pilou 2

Rozhodne chápem skalných fanúšikov pôvodného MASAKRU Tobe Hoopera a aj ja by som asi s ťažkosťami prekusol, keby sa z pokračovania môjho milovaného filmu stala groteska. Ja síce patrím ku fanúšikom geniálnej ,,jedničky,, ale rozhodne nie som jeden z tých, ktorým visia po stenách plagáty z filmu či napodobeniny Leathefaceového ksichtu a preto som pri sledovaní necítil bolesť, hnev či žiaľ. Práve naopak. Skvelo som sa zabával a bral film nie ako katastrofu, ale ako jeho mimoriadne zábavnú paródiu s nezabudnuteľným Dennisom Hooperom, sympatickou hlavnou predstaviteľkou ( ktorá by však občas mohla zredukovať svoj vreskot ) a vynikajúcimi gore trikmi a maskami majstra Saviniho. Tak mi prosím odpustite. (08.10.2011)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Tak, co bych mohl dodat ke dvojce. Jediné slovo, které mě napadá je úlet. Stejný režisér, stejní herci, ale přesto se jedná o úplně jiné pojetí oproti předchozímu dílu. Sice se mi to líbilo, a chvíli jsem myslel, že budu film hodnotit plným počtem, ale když jsem nechal film vstřebat, tak jsem došel k názoru, že tím, že dvojka trochu snižuje dojem z jedničky, tak si malý trest v podobě horšího hodnocení zaslouží. (05.03.2018)

Tenhle díl TCHM by se dal jednoduše charakterizovat jako obskurní. Je totiž na hony vzdálený svému předchůdci, který byl ukázkovou prací čiré a surové hrůzy ve své ryzí podstatě, kdy uměl sedmdesátkový horor nastolit takovou autentickou atmosféru a vizuální podmínky, s jakými se později můžeme setkat jen sotva. Proto mi jakožto fanouškovi žánru, tématu i režiséra uniká smysl směru, jakým se to zvrhává v následujících dvou dílech s jakýmsi ustálením až u čtverky (a i tam je celkem hodně humoru) a v podobě remaku, který který sic moderním způsobem, ale s věškerou úctou vzdává hold původní jedničce. TCHM 2 je pak opravdovým teatrálním pokusem navázat na díl předchozí, ale všechny atributy, které si fanoušci oblíbili jsou tu pošlapány v podstatě vlastním tvůrcem. Myslím, že z toho nemůže být nadšenej žádnej hororovej fanda, možná tak milovníci trashe. Tohle zkrátka není tématika pro komediální prvky, takže jediným světlým bodem celého filmu jsou nohy tehdy ještě mladé Caroline Williams :D. (03.05.2014)

Již úvodní sekvence dává naprosto zřetelně na vědomí, že se druhý díl neponese v rytmu toho prvního, nýbrž uvidíme film, který je sám pro sebe vlastním vesmírem a zdaleka nesedne každému. Soudě dle zdejšího hodnocení lze dokonce tvrdit, že tohle nebyla krevní skupina takřka nikoho. Bylo to skutečně debilní v tolika směrech, že dojem zdaleka nezachránilo několik úsměvných scén s psychopatickým šerifem. Dojem z filmu mi taktéž kazila svým nemastným výkonem Caroline Williams ve velmi debilně napsané roli. Údajně "kultovní" scénku ze spíže považuji za jednu z nejdebilnějších, a to co zde udělali z Leatherface je vyloženě smutné. [15 %] (23.08.2021)