Texaský masakr motorovou pilou 2

The Texas Chainsaw Massacre 2 - The Horror Show. A vedľa kolónky horor prosím zapísať komédia. Tobe Hooper sa rozhodol, že dvojka TCM už nebude čistokrvný horor ale hororová komédia. Ako vidím kopu ľudí to sklamalo, ja som sa bavil. Dennis Hopper vyzbrojený troma motorovkami si ide vyrovnať účty so šialenou rodinou Sawyerových. A ja že kde si takí klasici ako Raimi a Coscarelli brali inšpiráciu? No predsa od Hoopera. (12.08.2006)

Až teda na zaslouženě odříznutou hlavu jednoho namachrovanýho frajírka, se to rozjíždí poměrně pozvolna. Ve srovnání s jedničkou film samozřejmě neobstojí, chybí tu taková ta stísňující atmosféra, kterou se tu Hooper sice snaží vybudovat, ale prostě se mu to nedaří. Film většinou působí více či méně sebeparodicky - Denis Hopper ověšenej motorovkama a vypouštějící stupidní hlášky je fakt směšnej a vůbec asi nejhorší část filmů (vyjma teda souboje na motorové pily), zamilovanej Leaetherface (i když lehce erotická scéna s motorovou pilou stála za to), hláškující kanibalský kuchař s rozřezanou prdelí. Ale i přesto se najdou i "silné scény" - stahování z kůže, opět 134-letý děda v akci...... První půlka filmu docela slabá, druhá půlka starej dobrej masakrovskej nářez (i když teď pojatej odlišně než v jedničce, není to takovej nápor na nervy). (03.01.2009)

Dennis Hopper vyzbrojený troma (!) motorovými pílami versus Leatherface - to znie ako dobrá trashoidná zábva. Bohužiaľ, pravda je to len z polovice. Trash to síce je a poriadny, ale so zábavou je to už trochu horšie. Neviem, ale ja si myslím, že pohľad na zamilovaného Leatherface a jeho ťažkú dilemu (Sex or saw?), je skôr smutný ako zábavný :) (23.05.2007)

Pokračování kultovního horroru Texas ChainSaw Massacre je...no řekněme, že si tak trochu pohrává s parodickými prvky což je víceméně dobře, protože kdyby se to snad autoři rozhodli brát zcela vážně, dopadlo by to hodně špatně. Takhle se ale jedná o solidní zábavu, kde je dobře namixováno napětí a humor, takže výsledný efekt - film je dost natáhlý, ale místy se člověk slušne pobaví, pár dobrých hlášek (Cook pod stolem rlz :) pár nečekáných lekaček a finální souboj motorových pil ve stylu souboje světelných mečů ála Luke Skywalker x Darth Vader. Dennis Hopper potvrdil, že role psychpatů mu jdou dobře a pro jistotu si jich ještě v budoucnu pár střihne. Nemůžu říct, že bych se z filmu posadil na prdel, ale pro fanoušky (!Pouze pro fanoušky se sakra velkým nadhledem!) série uvařil Hooper domácí gulášek, kam sice naházel vše co dům dal, ale světe div se, spapat se to dá. (22.01.2008)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)