Pudr a benzin

Bylo by strašně snadné tenhle film "popravit" pro ledabylou režii, plytký děj, mizerný střih nebo nejrůznější technické obtíže... Ještě před tím by ovšem nebylo od věci, podumat o dobovém kontextu. Nejen, že sotva šestadvacetiletí Werich s Voskovcem neměli do té doby s filmem, notabene zvukovým filmem přílišné zkušenosti, nejen, že je neměl ani Honzl jako režisér, do té doby čistě divadelní, ale především, samotný zvukový film byl stále ještě novinkou, která i pro ostřílené filmové tvůrce znamenala řadu problémů navíc. Werich s Voskovcem si navíc svou úlohu nikterak neulehčovali a klidně natáčeli řadu scén v exteriérech či v reálných interiérech. Problémům s málo citlivými mikrofony zřejmě film "vděčí" za nepřirozenou deklamaci většiny zúčastněných. Přestože film opravdu je slepencem divadelních scének, tehdy populárních písní, komiky vysloveně groteskové (včetně toho, že v části scény se zaseknutým zvonkem nezní zvuk), je tu nepochybně i řada míst, které neskrývají evidentní snahu po experimentu a po maximálním možném využití nového média. Je to takové dosti svobodné a nesmírně roztomilé "ohmatávání možností". K pozitivům samozřejmě přičtěme i spoustu úžasných fórů, například hlášení o "zraněných a usmrcených kobližkách", odzbrojující konstatování "všechny větší dopravní nehody jsem tu řídil já, váženej pane", dohadování se ohledně parkování "našeho vícesedadlového kabrioletu", či onu nádhernou parodii na reklamní slogan v podobě geniální věty "Když Mogul, tak do huby"... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec, Marthos, Sarpele, LeoH (27.12.2010)

Z trojice filmů Hej rup a Svět patří nám určitě ten nejpovedenější (Peníze nebo život si nějak nepamatuju). Zápletka s kokainem je sice vysoce naivní až slabomyslná (strážník volající na celou ulici "jdeme zastavit auto s kokainem!"), ovšem pořád lepší a méně stísňující než schematický boj s nacisty nebo vykořisťovateli. (16.08.2013)

Po premiéře a senzačním úspěchu Vest pocket revue ovládli Voskovec s Werichem repertoár Osvobozeného divadla. Do české kultury tehdy přinesli něco, co na divadelní scéně nemělo konkurenci. Vtip, lehkost, recese, výjimečná slovní ekvilibristika společně s talentem vytvářet texty a dobře zpívat záhy učinily z Osvobozeného nejnavštěvovanější divadlo v Praze. Tato skutečnost samozřejmě nemohla uniknout ani pozornosti zahraničních agentů. Proto se oba komici již v roce 1930 poprvé objevili na stříbrném plátně v českých pasážích americké Paramount revue. Prostředí filmového světa je zcela okouzlilo a nakonec inspirovalo k natočení vlastního snímku. Režii svěřili svému kolegovi z divadla Jindřichu Honzlovi a celé natáčení pak probíhalo pod záštitou francouzské firmy Gaumont, která mohla dodat i potřebné technické zázemí (byla nutná pojízdná zvuková aparatura). I při této svědomitosti, s kterou Voskovec a Werich přistupovali k celému projektu, je evidentní, že film postrádá pevnější dějovou linii. Oba byli odjakživa ovlivněni stylem němých grotesek a v tomto duchu se odvíjí celý film. Vedle stálých členů Osvobozeného divadla dostali ve filmu prostor i nové tváře, především půvabná Ela Šárková, do té doby neznámá neherečka. V rámci prvních zvukových let znamená PUDR nesporně přínosný celovečerní dokument (výstižnější označení mě nenapadá) a pro dvojici V a W výchozí podnět k další filmové práci. (17.11.2008)

Tenhle film od známého dua Voskovec a Werich se tak trochu vymyká z tehdejší prvorepublikové produkce a to právě považuju za záměr a jeho velké plus, protože se podařilo natočit něco neotřelého a originálního, i když je to trošku přitažené za vlasy a nerealistické. Ale to mi nebránilo, abych si z filmu odnesla zajímavý zážitek. (18.05.2011)

Pánové Voskovec a Werich ukazují, že jejich síla nebyla jen ve slovním humoru, i když především Werich se svými slovy proslavil, ale i v klasické grotesce, kterou "Pudr a benzin" rozhodně je. Právě to groteskní kouzlo, které je dáno místy i absencí zvuku, se mi velmi zamlouvalo a tuhle jejich první filmovou produkci musím ocenit celkem vysoko. (17.12.2014)