Velká cesta

Můj vztah ke Švejkovi či švejkovství je dán poměrem Haškových příběhů o jeho "koumáctví" k "masarykovským" pomníčkům postavených v každé naší obci s vytesanými jmény (mohdy všech mužškých rodinných příslušníků). Tihle tátové a hoši neměli talent chovat se po švejkovsku, nebo se tak chovat nemohli, nebo dokonce ani nechtěli. A protože je tento poměr menší než nula, měl bych jej také příslušně ocenit. Je tu však i další plán, který se prodral do samého popředí, a který může být reprezentován hrou, které se říkalo "brežněvka" (v době filomování už dva roky aktuální): Říkáte pět, říkám dvě. Menší bere. Beru vše! Říkáte "odpad" (necelé jedno procento), říkám dvě. Větší bere. Beru vše!... Hašek je pro mě intelektuálem a spisovatelem mnohem víc než světoběžníkem a bolševikem. (29.12.2019)

Zvláštní film, který samozřejmě posouvá a manipuluje některé věci, ovšem není to tak špatné. Je to jiné...(ne)české. Rusko tomu dává jiný rozměr. Na Abrháma se dá zvyknout. Kdo má rád Švejka v klasickém podání Rudolfa Hrušínského, tak to může vzít jako takový datadisk. 58%. PS: Závěrečná scéna Karlově mostě je moc pěkná. (15.09.2019)

Československo-sovětský pokus o zmapování kouska života Jaroslava Haška. Na tehdejší poměry jde jistě o nadprůměrné dílo. Abrhám se prý zdráhal roli přijmout, ale byl nakonec přesvědčen, že Hašek zhublý po nemoci se mu docela podobá. No, dejme tomu… Na snímku je patrný silný ideologický nános. Rudí jsou samozřejmě ti správní hoši a bílí jsou zločinci. Že naprostá většina českých, slovenských a moravských přeběhlíků bojovala v legiích proti Rudé armádě nebo alespoň zachovávala neutralitu, je utajeno. Hašek se sovětskému režimu hodil do krámu a jeho knihy vycházely ve statisícových nákladech. Proto je dodnes v Rusku populární. Těžko soudit, co by k tomu řekl sám Hašek, kdyby mohl. Myslím si, že zapálený rudoarmějec nebyl, spíše anarchista. Ve filmu mi chybí moment, kdy vlastně Hašek „prozřel“ – tedy došel k závěru, že má jít na rozcestí k rudým. Co ho pořesvědčilo? Abrhám, Hrušínský, Marvan, Filipovský, Kemr a Hlinomaz jsou prvotřídní herecká esa, kterým se sovětští herci ani zdaleka nepřiblížili. Ovšem revolucionářka Šura pro svůj vzhled jistě stojí za zmínku. Ten slušivý kožený mundur si jistě potají doma šila v předvěčer očekávání revoluce. Je docela překvapivé, jak se revolučních ideálů dokázala vzdát a odešla se svým mužem do kapitalistické ciziny. Měli snad v Praze oba plnit tajné poslání? Na internetu je naštěstí dostatek informací o Haškově životě, takže si každý může přečíst, že to všechno bylo trošku jinak než v sovětském filmu. Animace se mi nelíbila. Sloužila jenom jako překlenovací můstek mezi scénami nebo k zobrazení vyprávění pro toho, kdo nemá představivost. Díky filmu se stal také Abrhám v SSSR velmi populární. Až mu to možná bylo nepříjemné. A co udělal s těmi tisíci dopisů od sovětských ctitelů a ctitelek? Jiný pohled na Haškův život nabízí nyní znovu uvedený film "Poslední bohém" z roku 1931. Doporučuji shlédnout poněkud zaoblenějšího Haška v podání Saši Rašilova. (23.08.2012)

"Před příjezdem osobního vlaku naplnila se restaurace třetí třídu vojáky i civilisty. Převládali vojáci od různých regimentů, formací a nejrůznější národnosti, které vichřice válečná zavála do táborských lazaretů, kteří nyní odjížděli znova do pole pro nová zranění, zmrzačení, bolesti a jeli si vysloužit nad svými hroby prostý dřevěný kříž, na kterém ještě po letech na smutných pláních východní Haliče bude se ve větru a dešti třepetat vybledlá rakouská vojenská čepice se zrezavělým frantíkem, na které čas od času si usedne smutný zestárlý krkavec, vzpomínající na tučné hody před lety, kdy býval tu pro něho nekonečný prostřený stůl lidských chutných mrtvol a koňských zdechlin, kdy právě pod takovou čepicí, na které sedí, bylo to nejchutnější sousto - lidské oči." Kniha, z které je tento citát (ano, jsou to Osudy dobrého vojáka Švejka...), je tvrdošíjně považovaná za humoristickou či satirickou, a její autor je pasován na humoristu, což je naprostá hloupost. Ale dvoudílná Steklého deformace už dávno zastínila originál, a tento neumělý film se má k opravdovému Haškovi jako ty Steklého taškařice k opravdovému Švejkovi. Je to div ne hollywoodská verze, kdy zkrásnělý Hašek potká svou krásnou a odvážnou Šuru ve víru revoluce, ale též verze samozřejmě vyfutrovaná dobovou propagandou, ale ta je v různé míře obsažena v každém filmu, jedno odkud pocházejícím. Přitom kniha Velitelem města Bugulmy, z níž jsou zde převzaty některé motivy, je kniha velice anti-idelologická a deziluzivní. Zde je však zneužita dobová popularita Švejka a je vytvořen povrchně zábavný a povrchně satirický film, občas dokonce parazitující i na svrchu zmíněném Steklého kusu . Ovšem někteří zde účinkující herci snad ani neuměli hrát špatně, takže dvě hvězdičky za ty výkony. (16.03.2014)

Pro mne osobně byl překvapením. Milé a švejkovské. Hašek byl zajímavá osobnost a jeho dílo výborné. Pokud by o Jaroslavu Haškovi vznikl film dnes, tak by se zatajovalo, že Hašek byl anarchista, komunista, hrdinný rudoarmějec, zodpovědný bolševický funkcionář a pro Burjaty otec národa. A stejně tak Jurij Ozerov nebo jeho scenáristé některá fakta radši vynechal takže Hašek byl legionářem krátce, Čuvaše a Burjaty vynechal atd. I proto jedna hvězdička chybí. Ale kladem jsou ty postavy pro inspiraci ve Švejkovi viz. Filipovský, Hrušínský, Marvan atd. Oba pohledy by asi vynechaly Haškovu bigamii. I když na známý souseda zná režiséra, co žije na Pořící a je z Protivina, jemuž by....Děkuji CaptainNorovi za inspiraci ke konci komentáře a Jaroslavu Haškovi za dílo. (27.01.2011)