Bowling for Columbine

Hodnotit objektivitu Michaela Moora by bylo asi jako hodnotit mírumilovnost Manuela Noriegy. Po shlédnutí Bowling for Columbine byste sice možná oběma nadšeně zatleskali a poděkovali za jejich vůli postavit se USA, pak ale začnete trochu přemýšlet a tento "dokument" se vám začne bořit před očima jako kuželky, když hodíte strike. Po Fahrenheitu sice musím hodnotit kladně fakt, že si Moore tentokrát úplně nevymýšlí, pořád ale ve svých teoriích zapomíná divákům sdělit několik "maličkostí", které mohou vést k docela jiným závěrům. Stačí se podívat jen na okamžik, kde vyjmenovává americké operace ve světě... 80. léta, Spojené státy podporují Saddama Husajna... Ano, pravda, ale nezachovalo se stejně několik dalších zemí? Namátkově: Velká Británie, Francie, Itálie. Nepostavila se OSN také na stranu Iráku? ...1989, Spojené státy sesazují generála Noriegu, který s nimi nechtěl spolupracovat, a výsledkem je ztráta 3000 lidských životů... Nebylo by třeba dodat, že Noriega byl zločinec a diktátor? Že pašoval drogy na Floridu? Že je dodnes ve vězení a že na něj vydala zatykač i Francie? Nebylo by fajn se zeptat, co říkají na americkou invazi panamští občané? Já jsem to před lety v rámci jednoho výzkumu udělala a to jsem ani neměla Oscarové ambice. A nejčastější odpověď? "Za Noriegy byla Panama jako Kuba za Fidela Castra. Je dobře, že k převratu došlo." A dalo by se pokračovat dál a dál a dál. Ne, nesouhlasím s druhým dodatkem americké ústavy, podle kterého si může i ten největší šílenec pořídit bez problémů zbraň. Nesouhlasím s tím, že se Amerika uchyluje k řešení násilných konfliktů dalším násilím. Nesouhlasím s trestem smrti. Ale stejně tak nesouhlasím s tímto typem dokumentů, kde se několik autorových myšlenek a názorů vydává za jedinou a absolutní pravdu. (25.06.2008)

Michaela Moora obdivuju za jeho odvahu, neústupnost a drzost (to, co udělal Hestonovi, chce velkou kuráž). Jeho film je místy krutě vtipný (návštěva Kanady), jidy krutě realistický (skvělý rozhovor s Mattem Stonem), občas zavádějící. Každopádně nabízí kvanta podnětů k zamyšlení (už jenom ten počet smrtí střelnou zbraní!). V Americe bych každopádně do školy chodit nechtěla. A Marilyn Manson je opravdu řízek! (11.09.2008)

"Po Columbine se zdálo, že jedinou příčinou střelby bylo to, že vrazi poslouchali Marylina Mansona." V roce 2000 bylo v USA zavražděno střelnou zbraní 11.127 lidí a já jsem si jistý tím, že Marylin Manson jich má na svědomí míň než vládou produkovaná paranoia. Nebo maximálně stejně - tedy pokud platí rovnice 11.125 = 2. Já bych však nechtěl žít v zemi, kde se flinta dává jako bonus k založení účtu v bance, kde Vlastenecký zákon sebral občanům většinu svobod a kde právo vlastnit zbraň je důležitější než právo na život. Proto tam nežiju, ale to mi nebrání bavit se pohledem Michaela Moorea na jeho zemi a zopakovat si vládou popíraná historická fakta o tom, které země Američané napadli, kde zabili "diktátora" a kde "jenom" zorganizovali státní převrat. To je tady podáno tak přehledně, že se o tom mohou vést spory, někdo s tím může i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. (10.07.2017)

90% - Velmi subjektivní dokument, pokoušející se přimět USA ke zpytování svědomí? Úlet... Proč se mi líbí? Protože říká nahlas mnoho věcí, které jsem jenom tušil, protože uvádí VELMI zajímavé statistiky a jejich vysvětlování na pravou míru, protože v něm Marilyn Manson ukáže, že je to chytrý člověk (což jsem netušil :o)), a protože je Michael Moore ve svém kritickém postoji vůči aroganci mocipánů USA stále aktuální. Proč ne 100%? Za zbytečnou teatrálnost. (01.05.2006)

„People scare better when they´re dying.“ (Frank, Once Upon a Time in the West). Dva dny po tragédii v Newtownu, pár hodin po Vinterbergově Dear Wendy a neudělalo to se mnou zhola nic. Levičácký Klíma s nadváhou totiž zdatně vytrhává z kontextu a manipuluje s fakty i dohady - to vše v rámci dovedného žonglování s kužely demagogie a populismu. Zdejší pětihvězdičková hodnocení mě docela překvapují, protože člověk, co si umí na cokoliv udělat vlastní názor, by asi takhle dokumentární dílo se značně černobílou objektivitou hodnotit neměl, ať už jsou jeho postoje či přesvědčení jakékoliv. Nu což, vina tedy padá na snadný přístup ke zbraním, média šířící atmosféru strachu a v neposlední řadě C.Hestona, jehož nejznámější věta z Planety opic dostala ve světle tohoto dokumentu zcela nový, chtělo by se říct až ku-klux-klanový rozměr.. Vše bych shrnul následujícím způsobem: „Bůh stvořil lidi jako silné a slabé a teprve Samuel Colt tento nedostatek odstranil.“ Není bez zajímavosti, že obě postavy z citátu jsou údajně americké národnosti a o tom to asi všechno bude.. (17.12.2012)