Záhada Silver Lake

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)

Velký mix odkazů, postav a indicií působí dost nahodilý, k tomu něco z hollywoodských reálií, starých noirů, urban legend, sektářských blbostí a roztomilý podivnosti Twin Peaks... ač to ve finále nedá příliš smysl a je splácaný, tak i přesto zajímavá atmosféra a líbivý snový feel, zvláštně mě to bavilo (slabost pro LA přijde vhod) a tři hvězdy nesedí. (03.05.2023)

Škoda, že Mitchell je co do režie o pár schodů pod Lynchem, takže z toho nedokáže vyždímat úplné maximum, protože jinak je tahle surreálná meta jízda hodně zábavná a dokáže překvapit - i když v některou chvíli zazní falešný tón a něco si nesedne. I tak mě to chytlo zásadně víc než Neutečeš a teprve odteď začínám Mitchellovy filmy vyhlížet, (19.12.2018)

DRM je veľmi svojský tvorca. Ale to mám rád. Je pravda, že dakedy takémuto druhu filmov trvá, kým sa dostanú pod kožu, ale zase nie je na tom nič zlé. Jediné čo mi vadilo boli uzatvorené motívy. Vďaka tomu film nefunguje úplne ako dielo, ku ktorému sa môžeme vracať a objavovať stále nové a nové veci. Na druhú stranu je film plný režijných nápadov a v hlavne prvej polovici dominujú nádherné konšpiračné teórie a urban legends. Druhá je už viacej vysvetľujúca, čo celý ten počiatočný feeling trochu kazí, ale aj tak som s tým spokojný. Nič sa tam v zásade nerieši, všetky vzťahy sú prispôsobené myšlienke filmu. Je to trochu ako Lynch a trochu ako Eyes Wide Shut, hoci je to stále iné. Owl Kiss a fakt že všetko so všetkým súvisí a že kultúra podprahovo mení ľudí, vytvára z tohto dielka pozerateľnú, bizarnú a miestami veľmi vtipnú filmovú delikatesu. Andrew zase raz perfektný. A pre mňa zatiaľ najlepšie Mitchellovo dielo. (14.02.2019)

Keby to len nebolo také uťahané, chcelo to trocha zhustenejší dej. Ale malo to zaujímavú atmosféru - akýsi mix pocty k film-noir žánru s Hitchcockovským poňatím kriminálneho príbehu. A k tomu trocha toho Lyncha ako zmieňujú niektoré komentáre. To odkrývanie jednotlivých vrstiev príbehu bolo celkom zaujímavé, to treba uznať. Fakt škoda, že v dôsledku toľkej vaty som si tie dôležité scény nedokázal tak vychutnať ako by bolo treba. Umelecký dojem však tiež nebol najhorší. Ťažké rozhodovanie, niečo medzi 3-4 hviezdami. 65/100 (01.02.2019)