Záhada Silver Lake

Ok, pojďme si shrnout ingredience: sebevražedná veverka na útok, trochu soft porna, Kurt Cobain (jako fakt? Ví dnešní mladí vůbec, kdo to byl?), zmlácení děcek ničících auta, tajemná žena, číslo 751, které se již nepoužije, soví žena, která chodí za zoufalci neschopnými spáchat sami sebevraždu (proč se pak ale objeví u toho kluka a dokonce vyjekne?), odkazy na hollywoodskou popkulturu, až to stříká, ale bez zjevných souvislostí a podkresu, jak to dokázal podat třeba Ray Bradbury v trilogii o Constance (tu by měl pan režisér nejprve nastudovat, než začne točit podobné slinty!), snad 150letý skladatel všech slavných amerických písní za celou tu dobu (trošičku odkaz na Carpenterovo They Live), odkazy a tajná sdělení, která nikam a k ničemu nevedou, sebevražedná sekta, podzemní tunely, král bezdomovců i s korunou, hlava Jamese Deana a Newton, matka hlavního hrdiny, která se asi jmenuje Columbová, zcela zbytečné odkazy na americké hoboes, zabiják psů, psí sušenky, kočičí a psí stavy lidských duší, papoušek, hlavní hrdina stále smrdící po skunkovi, neplacení nájmu, reálná policistka a domácí, žádná práce, bývalá přítelkyně a billboardy s ní, odnikud se objevivší kamarádi plus jeden šachista, podivný komiks, který nehraje žádnou roli, divné večírky bohatých a gerontofilní sex na závěr... Snad jsem nic nezapomněl. Osobně mi to připomíná to slavné vaření dortu pejskem a kočičkou. A ty, diváku, si vyber, co chceš a co se ti hodí do krámu. Co divák, to správná pravda. Chvíli jsem přemýšlel, jestli třeba nejde opět o téma očistce a nebe, ale to sám autor popře v rozhovoru v horách, možná mělo jít o nihilistickou vizi naší pozemské cesty, kdy hledáme nějaké stopy Božího vlivu, abychom zjistili, že žádné nejsou či nikam nevedou, ale tomu zas odporují jiné scény ve filmu včetně konce. Takže se vážně přikláním k názoru, že šlo o cílený mindfuck, ať si to každý divák přebere po svém, udělá se z toho kult jako u Lynche, protože se lidi budou na diskuzních fórech hádat, jak to asi autor myslel - aniž by si uvědomili, že autor tak nějak žádnou vizi neměl, film se mu rozpadl pod rukama a on místo pevných a jasných náznaků, z nichž se dá složit jeho případné zamýšlené téma jen zoufale háže do pytle, co ho napadne a doufá, že když pytlem zatřese, nějakou náhodou z toho nějaká myšlenka vypadne. (24.12.2018)

Ty kráso, tak tohle je koncert! Na začátek hned říkám, že tohle není věc pro tendenčního nebo popcornového diváka, tohle je filharmonie pro znalce! Představte si nakombinovat Donnie Darko a třeba Mullholland Drive, akorát míň dramatu, víc komedie a tuna, TUNA popkulturního mazáctví. Najdete zde všechno! Nerdství, loserství, umění, erotiku, konspirace, záhady, krev, hnus, hudbu, film a to ve všech možných podobách a varicích. Doslova projížďka hollywoodem pod vlivem. Vše zpracováno nádherně halucinogenně a ulítle. Lituju, že jsem na tohle nebyl zhulenej a váhám, že zvýším na plnej počet!!! (09.01.2019)

Novodobý noir. A po formálnej stránke perfektný, plný symbolov, znamení a kódov, film dáva poctu filmu až k nemej ére. Technicky veľmi kvalitný snímok s odzbrojujúcimi nájazdami kamerou, prelínačkami ako od starých majstrov a všetko v tónoch ohromujúceho soundtracku. Lenže po obsahovej stránke sa niekde stala chyba, dej je bizarný, ťažkopádny, možno nezmyselný, presne ako súčasná popkultúra, o ktorej film je. Film sa však nesmie brať príliš vážne, je znoškou všetkého čo sme kedy videli a počuli, tzv. plagiát všetkého, totálne bez origilality. Všetko zámerne. A neuspokojivý záver akoby len potvrdzoval absurdnosť našej kultúry a v mnohom jej nezmyselnosť. Lepší priemer. (17.12.2018)

Pěkné holky, nadprůměrný soundtrack a dvě vtipné scény za dvě a čtvrt hodiny. To je po dějové stránce vše, co se dá najít na tomto pozérském, překombinovaném a nesmyslném braku. Film by měl šanci uspět, pokud by zavedl víc současných popkulturních odkazů a narážek, hráli v tom pubertální idolové a byl koncipován výhradně pro teenagery. V tom případě by se cílová skupina díky obstojnému vizuálu ani neobtěžovala zkoumat, že ten film nedává smysl a je to jeden obří nevydařený pokus o romantický mysteriozní thriller. Bohužel Mitchellovi nedocvaklo, že od obsazení až po životní příběhovou stránku hlavního hrdiny (kterou sám napsal), je to film pro lidi okolo třiceti a ti mají trochu jiné nároky pro filmové uspokojení než odrostlejší děti. Nehrát v tom pusinka Riley, pro kterou mám slabost, lituji, že jsem to vůbec zapnul. 40 % (04.01.2019)

Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% (03.12.2018)