Záhada Silver Lake

Mě tam těch popkulturních odkazů nepřijde zase nějak moc a ani mi nepřijde, že by to bylo příliš „confusing, too cryptic and lacking in answers“ a tím pádem ani označení, že je to takový plytčí Lynch, podle mě není fér, přijde mi to docela srovnatelné. Nejvíc mi to připomnělo Inherent Vice od PTA, které bylo přijato prakticky úplně stejně rozporuplně. Snad jen to rozuzlení (scéna na místě mimo mapy) mi přišlo lehce slabší, to bych klidně vypustil a ukončil to tak nějak nijak, do ztracena, co by ne? A hezky je tu ukázané i současné LA, z kterého většinou vidíme jen jeho studiovou podobu, i když se v něm odehrává snad každý druhý film. (27.01.2019)

Ze začátku skvěle nastavená atmosféra a postavy. Postupně se ovšem celý příběh prapodivně rozplizne, bortí a je až nesnesitelně přeplácaný motivy a těžkými myšlenkami. Na konci pak nezbyde nic jiného, než nefungující pomíchaná kaše. Škoda. Vypadalo to tak nadějně. Alespoň vás baví Silver Lake sledovat. (12.12.2018)

Pošahanost, kde se dobrá atmosféra a soundtrack střídá s nápady, které neměly opustit papír skicáku soudruha scenáristy. Nedokoukáno, usnuto, uvidíme jestli bude druhá šance. EDIT 27.8.2019: Dokoukáno, tvůrci by neměli hulit, protože předložit divákovi 140 minut u t a h a n ý n u d y chce fakt odvahu. DRM budiž zatracen, i kdyby před tím natočil cokoliv. REM v závěrečných titulcích? (02.03.2019)

Myšlenka asi byla vymyslet něco hodně zvláštního a konspiračního. Základ se docela povedl, ale různé věci okolo jsou slepené i na místech, kde do sebe příliš nezapadají, nebo se jim těžko dá věřit, vzhledem ke spoustě zvláštním náhodám. Ani po více jak hodině nebudete tušit o co tam vlastně jde a navíc vám bude připadat, že film běží už tak 2 hodiny. Téměř na konci se konečně divák dozví hlavní motiv toho všeho a začne mít pocit, že přijde velké finále. Na to je už ale příliš pozdě a tak film paradoxně skončí nejvíc obyčejně jak to jen jde. I přes poměrně negativní komentář děj dokáže velmi dobře držet pozornost a rozjede něco, kde originalita rozhodně nechybí. (23.12.2018)

Tenhle neonoirový mashup nejspíš naštve ještě víc lidí než Kniha obrazů (protože na něj kvůli Garfieldovi přijde do kina víc diváků). Oba filmy jsou spíše než na vytváření něčeho původního založené na rekontextualizaci dřívějších mediálních obsahů a hledání skrytých významů v popkultuře, představující v Silver Lake základní referenční rámec. Všechno odkazuje k něčemu, co v minulosti vymyslel někdo jiný. Neexistují originály, jen kopie a přepisy. Proto se příběh musí odehrávat v Los Angeles, městě, které hrálo v tolika filmech, až se stalo remakem sebe sama. Mitchellův třetí film drží pohromadě díky vtahující atmosféře na pomezí Vertiga a Čínské čtvrti a pseudo-detektivní zápletce. Ta je rozvíjena tak absurdními, totálně lynchovsky mindfuck způsoby, že namísto satisfakce z odkrývání nových souvislostí přináší jen postupně prohlubovanou frustraci. Pro nás i pro hlavního hrdinu, paranoidního flákače jako z devadesátkového indie filmu, jde tak skoro o dvě a půl hodiny oddalovaného vyvrcholení (jediný uspokojivý styk se odehraje během prologu). Po celou dobu to je současně ohromně zábavný, současně uctivý i potměšilý pastiš klasických i postklasických noirových filmů (a hudby z nich), jehož většinu „nedostatků“ lze interpretovat jako uvědomělou a ironickou práci s určitými konvencemi a stereotypy. Třeba redukování ženských postav na víceméně pasivní objekty můžeme chápat jako kritiku „male gaze“, protože přesně takhle ženy na základě jejich mediální reprezentace ve filmech od Hitchcocka a jiných vnímá mentálně nedospělý protagonista, jehož hlediska se film po celý čas důsledně drží. Záhada Silver Lake je ambivalentní postmoderní útvar, kterému se i díky tomu, že nemá střed a pevnou strukturu, daří vyjádřit zmatenost mladých lidí, kteří se snaží marně najít nějaký vyšší smysl ve všech těch příbězích zakrývajících jim výhled na realitu. Pro mne šlo o jeden z nejzábavnějších filmů roku, ale existuje zhruba stejně velká pravděpodobnost, že jej budete od srdce nenávidět. 85% (03.12.2018)