Mechagodzilla no gjakušú

Patnáctý díl sebou nese příchuť rozloučení nejen s režisérem Hondou, ale zároveň jde o poslední díl původní série, která odstartovala klasikou z roku 1954. Bohužel jsem očekával podobnou podívanou, jakou předvedl minule Fukuda, ale k mému rozhořčení se tak nestalo. Přesto jsem si ho z nostalgie „užil“ alespoň tak, že jsem u toho neusnul. Opravdu jsem se musel ovšem prvních padesát minut neskutečně snažit. Všechno naštěstí zachránil povedený závěr. Díky Hondo za všechno co jsi udělal, ale možná to chtělo odejít do důchodu o něco dříve! Vše mezi 40%-60% procenty je přijatelné, ale jen díky povedené závěrečné bitce trojice monster. Z úcty se nakonec přikloním k vyššímu hodnocení. (23.10.2012)

Honda se s žánrem-který víceméně založil-rozloučil důstojně, vkusně a zručně, což je-po několikaletém terroru infantilit, demence a fušérství-pro Godzillu zásadní vysvobození. Demolice jsou parádní-Titanosaurus je sice jen taková hezká loutka emzáků, ale když se do ničení pustí Mechagodzilla všechno kolem je v plamenech. Navíc má film docela říz a na dosavadní poměry série je tady dost krve, mrtvol, odhalených prsou(ano jen jeden pár, ale stejně jde myslím o rekord :D ),nějáké ty hezké pohledy do lidské biomechaniky atd... Závěrečná bitka je řádně epesní a skoro bych řekl, že takhle vytočenou Godzillu jsem neviděl ani nepamatuju(možná naposledy, když jí larva Mosury kousla v 64.do ocasu :D :D) = Hezké-vážně hezké. (31.07.2013)

Rozlučka Hondy s Godzillou a vůbec režírováním, poslední Godzilla staré éry... má velmi zvláštní spodní tóny, takovou nezvykle silnou melancholii. Je zde jedna z mála vyloženě zajímavých ženských postav celé série. Nejobsazovanější Godzillí herec Sahara si zde dokončuje vývoj a po rolích relativně mladého frajera, mladého otce, muže středního věku, zde hraje roli šedivého staříka, a po řadě i nijakých výkonů jej zde role zjevně baví. Godzilla samotný je v roli spolehlivého kamikaze výborný a zábavný... a má důstojné protivníky. Spokojenost na závěr... (08.07.2014)

Z tohoto filmu mám rozporuplné pocity. Je fajn, že se Honda vrátil a důstojně zakončil velkou sérii, ale kdo sakra nevěřil, že to pod Hondovým vedením dopadne dobře? Já jsem věřil v dobrý film už od začátku. Taky jsem ho dostal, ale čekal jsem víc. Celý film se tak nějak seběhl hrozně rychle a já jsem vůbec ani neměl čas vychutnat takové nezbytné prvky jako rozšlapování domečků nebo souboje všech monster. Zkrátka krátký a rychlí film, ze kterého si už jen velmi málo pamatuju. Možná by filmu prospěla větší délka, ale to je asi nezrealizovatelné. Děj začíná tam, kde skončila jednička. Mimozemšťani nedali pokoj a opět plánují zničení Tokia. Mechagodzillu opravili. Do toho se sem přimíchá vědec, který objevil nějaký nový druh dinosaura či co (už si to moc nepamatuju). Hodně mě překvapilo, že Titanosaurus zde má daleko větší prostor než Mechagodzilla, jejíž postava se pohybuje na pomezí vedlejšího záporáka a křoví. Nicméně i to jí stačí, aby diváka uchvátila. Ještě bych se chtěl zmínit o jedné věci, která mě zde zklamala, a to jsou efekty. Je rok 1975 (2 roky do odstartování Star Wars) a ty efekty se od roku 196?(prostě od filmu Mosura vs. Godzilla) nepohli ani o krok. Dokonce bych řekl, že v Útoku z neznáma a Destroy all monsters! byli efekty o chlup lepší. Tohle všechno však nic nemění na tom, že přes velké ambice a lehké zklamání Honda natočil skvělí snímek a důstojně zakončil přibližně 20 let trvající sérii. (25.04.2007)

„Mekagojira no gyakushu“ tu jednu éru uzavírá příjemně a poslední pochod gigantického monstra na konci je prostě ikonický, i když se v podobných obdobách objevil i v předchozích filmech. Gojira jde sám do oceánu a sledujeme ho zezadu. Parádní. Film obsahuje skvělé trikové scény, hlavně finální souboj je nabitý akce, bouchá to, střílí se zde, hoří plameny a mlátí se to hlava nehlava. Parádní akční a zábavné béčko. (08.03.2015)