Vítejte doma
Welcome Home
Réžia:
James HeadScenár:
Jonathan ZeichnerKamera:
Ronald Paul RichardHudba:
Christopher NickelHrajú:
Luke Perry, Erica Cerra, Catherine Lough Haggquist, Camille Sullivan, Michael Teigen, Darcy Laurie, Graeme Duffy, Kayden MagnusonObsahy(1)
Slávny spisovateľ Stewart Paylor (Luke Perry) zápasí s tvorivou krízou. Rozhodne sa preto presťahovať do svojho starého newyorského domu v nádeji, že mu návrat ku koreňom pomôže nájsť vytúžený námet na ďalší bestseller. Po príchode však zistí, že sa k nemu vlámala bezdomovkyňa, ktorá nemala na výber, a usadila sa v jeho dome aj so svojimi deťmi. Keď si spisovateľ vypočuje dojemný príbeh o tom, ako sa u neho rodina ocitla, nájde v sebe odhodlanie jej pomôcť a zistí, že mu jeho ďalší úspešný príbeh vychádza priamo zo srdca. (TV Doma)
(viac)Recenzie (4)
K úplnému dojmu totálního braku chybí jen poznámka, že film byl natočen podle skutečné události. 1) Protivná hysterická matka a spisovatel, který nemá o čem psát a všem lže (milý 50letý nevýrazný Luke Perry) absolvují mizerné dialogy, které jim scénárista napsal, poměrně se ctí. Ve druhé půlce se to už trochu zlepšilo a film není až tak strašný, jak vypadal ze začátku. 2) A nebojte se, že to nedopadne dobře. Je to Hollywood. ()
Namet je tak debilni a vsechny postavy mi prijdou jak z jine planety. SPOILER! Nechapu uz uvodni sceny kdy bezdomovkyne rve na majitele domu ze si jako dovolil rict at odejdou a jeste zavola policii :D ne tohle ne...prosim... uplne idiotsky dej a vykony hercu ubohe - agentcino krouceni ocima je vrchol dramaticnosti... ()
Príbeh, ktorý otvorí mnohým oči. Že aj bezďáci majú svoju hrdosť a keď im ukradnete ich kontajnerový príbeh a náhodou napíšete o tom nejaký román, ich hrdosť im nedovolí inak, len zahodiť tú hadicu od vysávača a teatrálne ísť naspäť na ulicu. Veď čo už že sú v noci mínusy, možno niekde v popolnici bude termofor, ale hlavne ma zohrieva moja somrácka česť. Inak Luke, nech mu je zem ľahká, tu vyzeral častokrát bezdomoveckejšie než originál houmlesáci. A Erice Cerra stále neodpuchlo oko, tam mali maskéri veľa práce. ()
Hrozný kýč. Místo komentáře, kde bych musel použít hodně vulgárních slov, raději zavzpomínám: Když jsem se v prosinci 1985 vystěhoval do Rakouska, spatřil jsem tam poprvé v životě žebráky. Dnes, kdy se ekonomická situace vyvinula natolik, že žebráci jsou i u nás běžným jevem, to samozřejmě nikomu ani nepřijde, ale tehdy to pro mě byl skutečně šok. Sotva jsem se naučil trochu německy, vyvinul jsem metodu, jak žebrákům čelit. Předstíral jsem, že jsem turista z Československa, a moje promluva k nim zněla zhruba takto: „Vy jste Rakušák? A jak to, že tady tohle a takhle? Ach tak. Nezaměstnaný, bez přístřeší. No to je smutné. A koho jste volil? Nikoho? Vám je politika putna? Poslyšte, měl byste volit komunisty. U nás jsme je zvolili již v roce 1948 a velmi se to osvědčilo. Pěkně těm sviním kapitalistickým zatopili. U nás sice není v obchodech tolik zboží jako tady, ale v mojí socialistické vlasti nemá nikdo hlad a práce je dost pro všechny. Ale nezoufejte. Budu u nás doma o vaší bezvýchodné situaci vyprávět…“ Dále než sem to žádný žebrák nikdy nevydržel poslouchat. Na rumunské cikánky, které žebraly pod záminkou, že mi budou věštit z ruky, jsem měl jinou metodu: „Nemám zájem, sám jsem jasnovidec! Ukažte ruku.“ ()
Reklama