Záhradníctvo: Dezertér

Proti Rodinnému příteli jsme se nepatrně posunuli v čase, což neznamená, že by po konci války nastala selanka. Luxusní kadeřnický salón opět zahájil provoz, k většímu luxusu pro zákazníky přibyl kávovar (pro ilustraci, jaký byl dříve standard, fungovat takto kadeřnictví dnes, dost možná nemám z kadeřnictví fóbii). Z koncentráku se navrátivší Jindřich s Vilmou čekají druhé miminko, on tak vehementně touží po synovi, že mám chuť ho nakopat (jako ostatně každého, komu nejde primárně o to, aby dítě bylo zdravé) a z celého srdce mu přeji nejen dceru, ale i v další generaci samé vnučky! Ještě jak se choval k prvorozené dceři v porovnání s jeho chováním vůči synovci. Jen na okraj, obě děti jsou velmi sympatické a před kamerou se chovají příjemně civilně. Postava dezertéra Macháčka představuje oběť doby a okolností, tragédii osobní i rodinnou a divák, stejně jako dezertér sám, váhá a uvažuje, jestli je to chudák, hajzl, semletá troska, pragmatik, egocentrik, nic z toho, nebo od každého trošku. Hodnotit budu až po poslední části, ale zatím bych řekla, ku podivu, že to má vzestupnou tendenci.edit 14. 12. 2018 nahlíženo zpětně, mnohem víc se mi vracejí věci a děje z Rodinného přítele, takže i když Macháček tu hrál jak o život, jako film je Dezertér prostě slabší. (20.03.2018)

Tedy po Rodinném příteli jsem vůbec nic nečekal, ale tentokrát Hřebejk překvapil. V poválečných letech a v době nastupujícího komunistického moru se cítil mnohem lépe, než v letech válečných. Ze sterility, kterou jsem mu v předešlém díle vyčítal, udělal přednost a do filmu se mu podařilo vpašovat dobové nuance, které člověka nutí skřípat zubama. Mnohem hutnější je i rodinné drama, na čemž má výrazný podíl vynikající Macháček. Sledovat proměnu jeho postavy byl zážitek. Ale povyrostl i Finger a použití legendární, byť trochu upravené, Kodetovy hlášky z jeho úst mě nijak neuráželo. Naopak. Líbil se mi konec, takže i když tomu něco málo chybělo, na závěrečný díl už se zase těším. 80% (22.02.2018)

Opět vánoční scénky, pokusy opakovat repliky z Pelíšků, přičemž tomu chybí děj a hlavně vykreslení hlavní postavy, kde opět není ukázán nějaký její přerod filmovými prvky, ale berličkou v podobě voice overu. Opět slušná kamera, některé herecké výkony a sem tam hudba, celkově je to ale dvouhodinová nuda opět o ničem. Co to vlastně chtělo říct? Dokáže někdo pojmenovat hlavní téma (tedy kromě povrchních frází typu komunisti byli zlí)? (07.10.2018)

nemůžu si pomoct,ale mě se druhý díl Zahradnictví zkrátka líbil.Pořád je tu možnost lecos vytknout,ale oproti prvímu dílu je to velký skok kupředu.Ohromou výhodou a plusem Dezertéra je jistá životnost a mnohem větší uvěřitelnost.Zatímco Rodinný přítel se odehrával prakticky celý v prapodivném vzduchoprázdnu kde ani nebylo poznat že je válka,Dezertér je nejsilnější právě v dopadu doby,kdy se k moci derou komunistiTo přináší spoustu vyhrocených situací a dokonce se objevuje i humor v náznacích podobný tomu z Pelíšků.Humor je to sice dost dietní,ale mnohdy funkční..70% (01.02.2018)

A máte děj, a mohla bych ho vidět Vol.2. Postavy jsou mi ukradené. Mdlé herecké výkony. Ne že by herci byli špatní, ale oni nemají pořádně co hrát. Hřebejk nesnáší komunisty (v tom jsme zajedno) a tady se s nimi vypořádává. Žel strefuje se do nich za každou cenu, ale nemá to ani humor, ani vážnost, spíš jen trapnost. Snaha „napojit“ se na pelíšky je někdy dost strojená. Třeba jak Martin Finger ustrkuje dceru. No on Finger obecně není Kodet. Ale legendárnímu herectví Kodeta v pelíškách by se nevyrovnal asi nikdo. Na konci nevíme kudy kam tak si pomůžeme vypravěčem. O chlup lepší než první díl. (26.09.2018)