Romeo a Julie na konci listopadu

Pokud jde o Karla Högera a lásku v pozdním věku, ještě více než Romeo a Julie na konci listopadu se mi líbí Lístek do památníku. Díky Hubačovu scénáři je takový lidštější, hlubší a nesoustředí se jen na ústřední postavy, ale má poměrně široký záběr. Zato scenáristé Romea a Julie udělali přesný opak - postavy Karla Högera a Dany Medřické obdařili širokou škálou emocí a výrazů, ale ostatní odbyli. Možná to byl úmysl, možná ne, ale obzvlášť rodina mužského hrdiny složená ze čtyř prachsprostě jednoduchých karikatur špatných lidských vlastností mi opravdu pila krev. Přesto nedám nižší hodnocení, protože panu Högerovi a paní Medřické to spolu tak slušelo. (15.06.2014)

Bol som primerane zvedavý na televízny film, ktorý v dobe svojho vzniku z nejakých dôvodov unikol mojej pozornosti a som primerane sklamaný. Keby sa dali vypreparovať scénky oboch hlavných predstaviteľov bol by som veľmi spokojný. Ale schematické postavičky ich príbuzenstva a najmä zábery, ktoré mali dokumentovať vtedajšiu dynamickú a zaujímavú súčasnosť ťahajú toto dielo prudko dole. Tie hviezdičky sú dosť slabé, aj keď patria dvom hereckým a ľudským velikánom. (23.07.2010)

Jsem si při dnešním deštivém pondělku vykoledovala melancholickej infarkt :-) krása.Ten film pořád funguje. Alespoň na mne. Jednotlivé scény, dialogy... "Opera nebo balet, to máte jedno. Hlavně hudba! Člověk ani nedejchá". Slova mistra Högera podepisuji. Tady je přenádherná hudba ve vzácné symbióze s děním na plátně. Tu pátou * si tento film zaslouží. Sypu si popel na hlavu za původní čtyři. (01.02.2016)

Karel Höger a Dana Medřická jako dvojice stárnoucích milenců, kteří se proti vůli okolí pokoušejí v podzimu svého života zachytit poslední paprsek štěstí. Otčenáškova hra získává jakýsi třetí rozměr nejen precizními hereckými výkony hlavních představitelů, ale také působivým hudebním doprovodem (Karel Mareš) a věcným přístupem autora k vztahům mezi lidmi a životu vůbec. Bez zbytečného patosu a sentimentality, s jiskřivým pocitem podvědomé naděje i zklamání. Opravdové je opravdovým a geniální geniálním. Navzdory banální obyčejnosti. (21.06.2010)

Dnes jsem ho viděla poprvé a musím se přiznat, že mě vzal za mé, od přírody, romantické srdce. V černobílém provedení s nádhernou, melancholickou Marešovou hudbou jsem sledovala příběh dvou lidských duší v podzimu jejich života. Karel Höger dokázal zahrát stárnoucího ovdovělého muže tak ú-chvat-ně! ... bez dechu a se sevřeným hrdlem pozorovala jsem jeho herecký koncert. Dokázal se vzepřít rodině, svým dospělým dětem a prosadit si být po letech znovu šťastný, mít pro koho žít, chtít opět někoho milovat a chtít být milován. Spolu s Danuškou Medřickou tvořili nádherný pár dvou lidí po sobě toužících a zároveň bojujících s vnitřním ostychem odpoutat se od svého současného zázemí. Tedy hlavně Dana, Karel byl ten, kdo spíš bojoval za oba. (14.06.2014)