Die Reise mit Vater
Utazás apánkkal
That Trip We Took with Dad
Réžia:
Anca Miruna LazarescuScenár:
Anca Miruna LazarescuKamera:
Christian StangassingerHudba:
Ferenc DarvasHrajú:
Razvan Enciu, Alexandru Margineanu, Ovidiu Schumacher, Susanne Bormann, Tom Pilath, Björn Freiberg, Lutz Blochberger, Doru Ana, Ana Ularu (viac)Obsahy(1)
Rumunsko, rok 1968. Dva rozdílní bratři: Mihai se nebrání spolupráci s režimem, zatímco jeho bratr Emil je protirežimní aktivista. Jejich otec trpí těžkou nemocí a jediné řešení je operace u specialistů v Drážďanech. Nesourodá trojice rumunských Němců se na pozadí Pražského jara vydává na cestu, kterou uprostřed Československa přeruší setkání s vojsky Varšavské smlouvy. Po mnoha zvratech se všichni tři muži ocitají v západním Německu – a bratři jsou konfrontováni s otázkou, zda je důležitější osobní štěstí, nebo vlastní rodina. (Das Filmfest)
(viac)Videá (1)
Recenzie (13)
-3* další film, kterému z mého pohledu ubližuje ČSFD zařazením mezi komedie, i když je fakt, že podobně svou hudební náplní vyznívá i trailer. Bohužel však v samotném filmu nebylo téměř žádné místo na smích a je to čistokrevné drama, kterému k vyšší známce pomáhá jen to, že se v něm často odkazuje na událostí v Československu a to mu dodává punc přitažlivosti a zajímavosti. Není to špatný film, ale na druhou stranu ani nijak významný, který bych dokázal za něco konkrétního vyzdvihnout. Moje doporučení nezíská a ani nebude chuť si ho někdy zopakovat. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Vlastně takový typický Balkán (tady ještě okořeněný německými reáliemi), takže od radosti ke smutku a naopak. Plus samozřejmě nějaké ty absurdní situace, to jak se komunistickým režimem zdeptaný a unavený starší bratr, shodou osudu ocitne v Německu ve skupince bohatých salónních levičáků, ve mně vyvolávalo úsměv i smutnou vědoucnost zároveň. Asi už jsem převzala trochu toho balkánského myšlení. ()
Nedávno jsem viděl takový pořad, kde cizinci z různých koutů světa hodnotili české filmy. Nejvíce zkritizovali Pelíšky. Nechápali tu absurditu, to prostředí, ty historické souvislosti, se kterými tady lidi tehdejší doby denně žili. Ve výsledku to zkritizovali, že je to nesmysl, a že bychom se měli oprostit od natáčení filmů z komunistické doby. Kdyby věděli, že evropská kinematografie z velké části žije právě onou historií jednotlivých zemí, asi by se nestačili divit. Třeba právě tento film - Cesta s tátou. Nádherná filmařská práce, do které Rumuni zlanařili do koprodukce skoro půlku Evropy a ještě se část odehrává u nás. Takový film přece nemůžete mít neradi, ne? ()
Film rumunskej režisérsky A. M. Lazarescu, inspired by true-based story, sa snaží zachytiť prostredie a pocity, ktoré prevládli v Rumunsku počas roku 1968. Prostredie, pocity (jak na jednej, tak na druhej strane [Západ, Východ]) a myslenie ľudí, arogancia moci, atď. – skratka režisérka sa snažila dotknúť všetky dôležitejšie aspekty. Z tých „filmových“ obrazov, čo som videl, ma najviac vydesili deti, ktoré hrali na to, ako ľudia moci sa snažia chytiť zradcov (to zahrnulo aj imitáciu popravy) . Z hereckej stránky slušný priemer, avšak ani jedna postava nie je dostatočne výrazná. Film, ktorý Bohužiaľ nepôsobí tak silne ako by mal (je to čiastočne spôsobený aj trošku jednoduchým a plochým záverom). Osobné hodnotenie: 73% (***) ()
Přede mnou sice byly jen 2 komentáře, ale řekl bych, že vše podstatné již bylo vyřčeno. Typický čtyřbodíkový film, krásně vycítěný, ale nevnucující se příběh. Snad jen některé historické chybičky (takhle rychle a bez byrokracie se fakt po východním bloku cestovat nemohlo; Ceaucescu je tady až moc idealizován - taky to byl pěknej parchant), ale "co už"... ()
Reklama