Koe no katači

Přestože se snažím být aspoň trochu objektivní, tak tady prostě objektivní, emocemi neovlivněné a pečlivě strukturované hodnocení nezvládnu. Na to jsou moje pocity z Koe no Katachi příliš silné... Příběh o překonávání minulosti, poučení se z chyb, snaha o jejich nápravu a hledání lásky jak k druhým, tak k sobě samému... Tak bych asi nejspíše popsal tenhle filmový skvost, který ve mně zanechal výraznou stopu... Pokud hledáte něco odlehčeného, tak se Koe no Katachi raději vyhněte obloukem, protože to rozhodně není nějak zvlášť veselá podívaná. Stres, trauma, šikana, deprese - to vše se zde vyskytuje v hojném množství a hraje důležitou roli v příběhu. Ale právě překonávání těchto věcí je jedna z úžasných částí filmu. Když tak přemýšlím nad dosavadními filmy/seriály, kterým jsem dal 5*, tak mi najednou připadá 5 jako malé číslo, které není dostačující na vyjádření mého absolutního nadšení pro tenhle film... Rozhodně jedno z nejkrásnějších, nejdojemnějších a i nejsmutnějších věcí, které jsem kdy zhlédl. - 100 % (dal bych i víc, kdybych mohl) (05.11.2017)

Čo je potrebné na nájdenie vykúpenia? A naozaj si zaslúžime druhú šancu v živote? Ak hľadáme vykúpenie, musíme najprv prevziať zodpovednosť za svoje činy! Cesta sa to môže zdať byť náročná, avšak nie úplne nedosiahnuteľná. Ak chcete vedieť viac, pozrite si toto majstrovské dielo, ktoré ešte k tomu obsahuje najlepšie zrežírovanú scénu v anime histórii (myslené ako ktorú som mal možnosť zatiaľ vidieť) - samozrejme hovorím o hanabi. (07.09.2022)

Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 % (23.12.2017)

Film jsem shlédl bez jakéhokoli očekávání. Už prvních pár minut mě oslovilo úžasou hudbou, animací a smyslem pro detail. Kam se hrabe to anime s vlakem... Ještě jednou chci zdůraznit: detaily v tomto filmu jsou přímo úchvatné. Ať už se jedná o plakáty, utility na kole, oblečení, vodu, okolní svět prostě žije! Neexistují zde žádné zastavené postavy, na všechno je radost pohledět. A ta hudba, hlavně tedy klavír, ta prostě dojme... Teď však to nejdůležitější, a co příběh?. Příběh je ze začátku neskutečný, vtáhne do světa, sžijete se s postavami, oblíbíte si je, nebudete je mít rádi, budete jimi opovrhovat, říkat si, jak se tak mohou chovat. Prostě a jednoduše - wow. Všichni tu mají nějakou osobnost, která není dána neproměnlivým charakterem, ale prostou lidskostí a (hlavně ze začátku) mladým věkem. Příběh jako takový vtáhne a jen tak nepustí. Ať už jsou scény barevné, šedé, tiché nebo hlasité, pořád se něco děje. Co jsem zpozoroval byla prakticky neschopnost předvídat, co bude následovat. To je u mě velké plus. Trochu to přehnali s koncem, který je takový to "happy ending za všechny prachy", ALE nijak to nenarušuje celkový dojem. Hit roku 2017, film, který bych doporučil jako rodinný snímek pro večení pohodu či na příští Animefest pro ty, co ho přehlídnou. Rozhodně doporučuji. Udělejte si pohodlí, přichystejte čaj a nějaké jídlo, zavrtejte se do postele a užijte si tento krásný snímek. Podoba hlasu, pěkných 92 % (21.05.2017)

Deti vedia byť ku sebe neskutočne zlé. Človeka až zamrazí pri krutých Ishidovych skutkoch. Shouko so svojím postihnutím je však stále plná optimizmu a lásky k ľuďom. Celý film by mohol byť tak o 20 minút kratší, ale vzhľadom na krásnu animáciu, mu tú dĺžku odpustíte. Slzy sú povinnosťou už asi pri každom japonskom anime. (27.05.2023)